Vincenc Priessnitz – „vodní lékař“ (1799-1851)

„Následovat přírodu a nic nevynucovat. Opravdový lékař přebývá v člověku samém." 

Vyrůstal v Gräfenberku u Frývaldova v malebné přírodě Jeseníků. Jeho otec oslepl a po smrti staršího bratra musel Vincenc pomáhat s prací na rodinném statku, takže nemohl pravidelně chodit do školy. Ale o to více času trávil v přírodě, jejíž hlasy se naučil vnímat. Zejména vodu, o které říkal, že mluví, zpívá a léčí. Studená voda rozproudí krev a povzbudí tělo k tvorbě vlastního tepla, které navrací zdraví. Vincenc svými zábaly léčil nejprve sám sebe a v 15 letech začal pomáhat zraněné lesní zvěři i všem v okolí. Brzy se za ním sjížděli lidé z dalekých krajů a byl pozván i na císařský dvůr. V roce 1822 přestavěl rodný dům a založil tak první vodoléčebný ústav na světě, který je dodnes znám jako Priessnitzovy léčebné lázně.

Kromě zábalů, které jsou nejznámější, používal Vincenc Priessnitz také koupele, omývání studenou nebo odraženou vodou, potní kúry, sprchy nebo tzv. „čapí chůzi“ (chůze v bazénku s přírodní protékající chladnou vodou o teplotě 8–15 °C), která zlepšuje funkci srdce, cév, imunitu a je výborná proti stresům. Koupel horních končetin v mělkém bazénku pomáhá u migrény a nespavosti, poruch funkce štítné žlázy, zmírňuje alergie a zlepšuje dýchání. Mimo to má vodoléčba velmi dobrý vliv na různé neurózy i hlubší psychické poruchy a zlepšuje všechny poúrazové stavy. Až do současnosti se v obecném povědomí dochoval tzv. „Priessnitzův zábal“, kdy přikládáme na postižené místo látku namočenou ve studené vodě, na ni přiložíme neprodyšnou látku (nebo igelit) a nakonec vše obalíme suchou látkou. Obklad se má sundat po dvou, nejdéle třech hodinách. Při opakování je třeba dodržet přestávku tří až čtyř hodin. Tento zábal se používal u angíny, zánětu hrtanu (laryngitidy), astmatu, horečky, na hrudník při suchém dráždivém kašli, na klouby při revmatických obtížích a k relaxaci kosterního svalstva. Nedoporučuje se přikládat na místa infikovaná, záněty, špatně se hojící rány, kožní nemoci typu ekzém apod. V případě malých dětí je dobré se nejprve poradit s lékařem. Důležitou součástí vodoléčby Priessnitze byly vždy procházky na čerstvém vzduchu, spánek, jednoduchá strava, pohyb často spojený s prací a hlavně ochota nemocného přizpůsobit se dennímu režimu. Ten byl založen na řádu, disciplíně, důvěře a vůli se vyléčit, ale i na psychické čistotě. Nesmělo se totiž mluvit příliš o nemocech a problémech. Vidíme tedy, že šlo spíše o komplexní přírodní léčbu, než jen o pouhou vodoléčbu. Sám Priessnitz říkal, že se snaží navrátit člověka přírodě, které se vzdálil, když ztratil vnitřní harmonii. A tu může znovu nalézt každý z nás, pokud chce a je ochoten pro to něco udělat.

Jana Kučerová

Read more...