Rajská jablka

>> čtvrtek 22. listopadu 2012


Pocházejí z Jižní Ameriky, v Peru se pěstovala v 5. st. př. n. l., po „objevení“ Ameriky se pěstovala v Evropě jako okrasná rostlina, pěstování jako zeleniny se datuje do 18. st. n. l.



Účinné látky
Lykopeny, karotenoidy – zabezpečují buněčnou ochranu, jsou rozpustné v tucích a uvolňují se až po zahřátí s olejem
Tyramin (ve zralých plodech) – zvyšuje hladinu cukru v krvi a krevní tlak, vyvolává zlepšení nálady, působí dráždivě na hladké svalstvo
Biotin – vitamin skupiny B – pro kůži a hladinu cukru v krvi
Niacin – (vitamin B3) – pro dobrou náladu a osvěžující spánek
Draslík – působí na vylučování vody a moči z těla
Zinek – důležitý pro vazivové tkáně a tvorbu hormonů
Vláknina – aktivuje trávení
Rajčata neskladujeme v lednici, protože ztvrdnou a ztrácejí aroma. Nejlépe je skladovat rajčata se stopkou při teplotě kolem 14°C, vydrží několik dní. Při teplotě 18-30°C dozrávají. Nezralá rajčata jsou v čerstvém stavu nepoživatelná, lze je však nakládat. Pro citlivé žaludky je nutné rajčata spařit a oloupat.
Recept:
Chléb s máslem obložíme bohatě na plátky nakrájenými rajčaty a jemně posolíme.
Na olivovém oleji osmažíme na kousky nakrájený česnek, přidáme na kostičky pokrájenou slaninu. Po chvíli přidáme na kostičky nakrájená rajčata a dusíme do vzniku výborné omáčky. Dochutíme a podáváme s těstovinami

Read more...

Ředkev – uchovává mládí


Černá ředkev pochází z východní Evropy. Bílá pochází ze Středomoří.
Je velmi starou pěstovanou rostlinou. Velmi dobře ji znali ve starém Egyptě i v antickém Řecku. Je oblíbená i v tradiční čínské medicíně, která k léčbě využívá jak kořene, tak semena rostliny. Ve středověkých klášterních zahradách byla pěstována jako zelenina i jako léčivky. Hildegarda z Bingenu doporučuje ředkev při nemocech z nachlazení a k podpoře trávení. Také se údajně dle této léčitelky jejím častým užíváním hubne.



Účinné látky
Hořčičné oleje – antibakteriální, antimykotické a antivirové účinky na sliznicích, v žaludku i střevech (pomáhá odstraňovat nadýmání a průjmy), v krvi i ve vyměšovacích orgánech
Vláknina – urychluje průchod natrávené potravy střevy, odstraňuje zácpu

Omezení: při chorobách jater, žlučových kamenech

Recept:
Salát (syrová nastrouhaná ředkev, červená paprika, sladká kukuřice v plechovce – lépe hodinu odležet v chladničce, ztratí palčivou chuť. To platí i u šťávy získané z ředkve.)
Nakrájet a obložit s ní pečivo nebo ji lze dusit jako přílohu.

Read more...

Celer


Pěstuje se na celém světě jako zelenina, koření a léčivo, znali a používali již v Egyptě.


Účinné látky
Éterické oleje (terpeny) – antibakteriální a antimykotické účinky ve sliznicích a střevech, pomáhají při zánětech močových cest, uvolňují sliznice při nachlazení, pomáhá rozpouštění hlenů, mají lehce projímavý účinek, ovlivňují vylučování vody z těla (nať, šťáva i semena mají močopudný účinek)
B-komplex – působí na látkovou přeměnu sacharidů, dodává výživu pro naši nervovou soustavu

Recept:
Používáme do polévek, předvařený můžeme smažit v trojobalu, syrový přidáváme do pomazánek (vajíčková - 1 cibuli nasekáme na drobno, 1 celer očistíme a najemno nastrouháme, 3 vařená vejce oloupeme a nasekáme, spojíme majonézou, ochutíme solí a pepřem; lze přidávat do pomazánky a la krab; falešná humrová - celer a mrkev nastrouháme na křenovém struhadle, ihned zakapeme citrónovou šťávou, nepatrně osolíme, podle chuti přidáme majonézu, hořčici a vše smícháme; jablečný salát s celerem – vše nastrouhat a smíchat).

Read more...

Červené zelí


Pěstovalo se již v době předhistorické. Před rozšířením brambor patřilo červené zelí v našich zemích mezi hlavní potraviny.



Účinné látky
Selen – je součástí imunitního enzymu, působí na snižování krevního tlaku, pomáhá svaly zásobovat kyslíkem, odstraňuje jedovaté těžké kovy, chrání brzlík, na selenu závislí enzym deiodináza aktivuje štítnou žlázu
Niacin (vit. B3) – pro buněčnou energii, náladu, látkovou přeměnu
Kyselina listová – pro krvetvorbu, růst buněk
Vitamin C – imunita, mentální zdraví
Zinek – pro vaziva, výkon mozku
Vláknina – nasává trávicí šťávy, působí na odstraňování jedovatých látek, tuků, urychluje průchod tráveniny střevy, odstraňuje ochablost střev, podporuje regeneraci sliznice střev

Recept:
Konzumujeme syrové ve formě salátu (s jablky, citronovou šťávou a lžící oleje), dušené, kysané (Hanácký salát – zelí smícháme s majonézou).

Read more...

Špenát – veselá nálada pro všechny generace

>> čtvrtek 15. listopadu 2012


Špenát – veselá nálada pro všechny generace, ale můžeme ho jíst jen dvakrát v týdnu

Pochází z Íránu, Turkestánu a Afganistánu, do Španělska a tak i Evropy se dostal z maurské kuchyně

Účinné látky
Vitamin A – chrání sliznice proti volným radikálům
Vitaminy B – uklidňuje nervovou soustavu, posiluje mozek, energii buněk a srdce i krásu pleti a vlasů, na dobrý spánek
Vitamin C
Draslík – stavba kostí, zubů
Hořčík – podporuje činnost svalů a srdce
Měď – pro hormony štěstí
Železo – krvetvorba, dýchání buněk
Mangan – nepostradatelný pro krev, kosti, nervovou soustavu, slinivku břišní, zdravou barvu pokožky
Vláknina – podporuje činnost střev

Doporučujeme čerstvý pro přípravu salátů nebo vařený s těstovinami, noky či jako přílohu.


Read more...

Olivy – dar bohyně Athény městu


Platón: Dokud budou lidé jíst chléb, sýr a olivy a pít víno, bude obec šťastná.

Pochází z oblasti Středomoří, zmínky o nich jsou Bibli i starořeckých dílech
Zelené olivy jsou nedozrálé, černé plně vyzrálé.  Nakládají se do slaného roztoku, marinují se v olivovém oleji.



Účinné látky

Esenciální mastné kyseliny
- pomáhají snížit hladinu cholesterolu v krvi
- důležité pro ochranné membrány buněk
- za studena lisovaný olej obsahuje 20 % nasycených a 80 % nenasycených mastných kyselin. Desetinu z toho tvoří esenciální mastné kyseliny, které si náš organismus neumí vyrobit
- díky nim se tvoří prostaglandiny (podporují imunitu, léčí záněty a pomáhají odstranit bolest)
- omlazují

Doporučujeme olej lisovaný za studena.

Recept:
Olivový tvaroh
Vepřové na olivách

Read more...

Červená řepa – zdroj štěstí, odvahy a síly


Pochází ze Středomoří a pobřeží Atlantiku, Římané ji používali jako léčivou rostlinu


Účinné látky

Křemík – posiluje vazivové tkáně a kůži, stěny cév a kosti
Kyselina listová (vitamin skupiny B) – podporuje tvorbu nukleových kyselin v jádrech buněk, produkci žaludečních šťáv (pro lepší využití bílkovin), podporuje tvorbu červených krvinek, aktivuje metionin a tím dodává pružnost a lesk vlasům a nehtům
Draslík – odvádí vodu a kyselé látky u těla
Vláknina – reguluje činnost střev, detoxikuje
Vitamin C  

Doporučujeme také čerstvou šťávu pro rekonvalescenty, proti kašli, pečenou či vařenou jako zdroj minerálů a vitaminů.

Recepty:
Řepu (1/2 kg) pečlivě omyjeme, uvaříme. Po vychladnutí oloupeme a nakrájíme na kostičky.
Přidáme jemně nakrájenou 1 cibuli, zalijeme směsí oleje, soli, medu, pepře a octa.

Pečenou řepu osolíme, pokapeme citronem a máslem (olejem).

Read more...

Brokolice – protistresová zelenina


Domovem je oblast Středozemního moře, pravděpodobně Apeninský poloostrov.



Účinné látky
Hořčík – posiluje srdce, proti bolestem
Karoteny – slouží k metabolizování vitaminu A, který zasahuje proti volným radikálům
Draslík – odvodňování, snižování krevního tlaku
Vláknina – zlepšuje trávení a práci střev
Pomáhá regenerovat a chránit sliznice. Vhodná pro ženy během menstruace, podporuje krvetvorbu.
Používat růžice, které nejsou žluté a otevřené, nejlépe je vařit krátce a v páře.

Recept
Podáváme s rajčetem, avokádem a vejcem pro lepší využití živin.
Brokolicový krém (uvaříme růžičky brokolice, rozmixujeme, osolíme, dochutíme pepřem a muškátovým květem, podáváme s osmaženou houskou), zapečená s brambory a sýrem.

Read more...

Brambory – Incké zlato


Pocházejí z horských oblastí jihoamerických And, kde je před víc než 2000 lety pěstovali Inkové. Do Evropy se dostaly s kolonizátory jako exotická kvetoucí rostlina.

Pozor: nezralé brambory nebo jejich zelené části a klíčky obsahují jedovatou látku solanin, nerozkládá se teplotou



Účinné látky

Plody jsou bohaté na minerály:
Draslík – pozitivní vliv na kardiovaskulární soustavu, význam pro odvodňování těla a vyplavování škodlivin, snižují krevní tlak.
Hořčík ­– dárce života pro všechny buňky
Niacin – aktivace látkové přeměny
Vitamin C (20 mg/100 g)
Atropin – v syrové šťávě pomáhá při pálení žáhy

Nejvíce vitaminů a minerálů je uloženo těsně pod slupkou, nejlépe je nové brambory pouze pečlivě umýt, neloupat a konzumovat se slupkou. Na jaře je lépe je oloupat kvůli klíčkům.

Recept:
Vařené nebo pečené brambory s bylinkovým máslem, tvarohem nebo kozím sýrem.

Read more...

Kostival lékařský (Symphytum officinale L.)

>> čtvrtek 25. října 2012


Tato dosti běžná až 1 m vysoká léčivá bylina je zmiňována v pramenech již od 12. století. Patří mezi nejúčinnější a v historii prakticky nepostradatelné léčivky našich končin. Najdeme jej na vlhkých stanovištích, jako jsou břehy vodních toků, lužní lesy a vlhké louky a pole, obzvláště na těžších na živiny bohatých slabě zásaditých až slabě kyselých půdách. Rozšířen je od nížin až po horské oblasti. Obsahuje alkaloidy, silice, slizové látky, třísloviny, glykosidy a mnohé další látky.




U této byliny sbíráme obvykle kořen, někdy lze použít i list. Použití je obzvláště vnější. Při vnitřním užívání je třeba opatrnosti, protože hrozí riziko poškození jater a některé jeho alkaloidy mají při nadměrném užití karcinogenní účinek. Léčivé kořeny rostou velmi hluboce a vyrýváme je na podzim (září, říjen) nebo na jaře před začátkem vegetace (do dubna). Pokud používáme čerstvou nať, je možné ji trhat před květem i v době květu. Kořen po vyrytí omyjeme, podélně rozřízneme a sušíme nejlépe na slunci. Při umělém sušení je třeba nepřekročit teplotu 45 °C. Lze jej také uskladnit čerstvý ve vlhkém písku podobně jako kořenovou zeleninu. 

Příklady vnitřního použití: ne dlouhodobě a ve velkých dávkách (max. 10 dní)
Užívat jej lze při bronchitidě, bolestech na prsou, kašli, žaludečních a dvanácterníkových vředech, průjmech, bolestivé menstruaci, zánětech dásní a onemocněních ledvin.

Čaj:. Při dýchacích potížích nejlépe nadrobno nakrájený kořen přes noc máčíme, ráno ohřejeme, scedíme a pijeme, nebo 15 min vaříme lžičku drceného sušeného kořene ve ¼ litru vody a necháme ještě 15 min louhovat. Při paradontóze jím vyplachujeme ústa. Při žaludečních vředech ve směsi 2:1:1 s měsíčkem a rdesnem ptačím. Vrchovatou lžičku směsi spařit ¼ l vody a nechat 3-5 minut. Pijeme 2 – 4 šálky denně.

Víno: 4-5 čerstvých listů louhujeme 5-6 týdnů v litru bílého vína. Užíváme 1 dcl denně při chorobách plic.

Čerstvě nastrouhaný kostival smíchaný s medem používáme při chorobách plic.

Příklady vnějšího použití:
Zmírňuje záněty, podporuje regeneraci tkání, hojení ran. Oceníme jej při léčbě bércových a jiných vředů, zlomenin, podlitin, výronů, revmatismu, zánětu žil, špatně se hojících ranách apod. Používá se nejčastěji jako obklad, tinktura nebo mast.

Tinktura: naplnit lahev očištěnými a nakrájenými kořeny, zalít pálenkou a nechat 14 dní na slunci nebo v teple louhovat.  Používá se na obklady, mazání nemocných kloubů, pohmožděnin a zlomenin.

Mast: 1 díl rozemletého sušeného kořene rozetřeme se 3 díly sádla. Při použití čerstvého kořene jej nakrájený v sádle krátce pražíme (poměr 1:1), necháme 24 hodin stát, ohřejeme a scedíme. Maže se na zmírnění bolesti, hojení ran. Působí preventivně proti hnisání. Mast uchováváme v chladničce.

Obklady: Lze použít čerstvé povařené listy a ještě teplé přiložit na bolestivé místo, bércové vředy, užít lze i při revmatismu, dně, zánětu okostice a bolestech zad a šíje. Také lze čerstvé listy pomačkat a přiložit na postižené místo.
Při použití sušeného kořene povaříme 15 min. v ½ l vody 2 lžíce drceného kořene. Po dalších 15 min. louhování scedíme. Syrový nastrouhaný kostival smíchaný se syrovým bramborem přikládáme na krk (bolesti v krku), v kombinaci s medem a tvarohem na prsa při chřipce, kašli, zánětu průdušek a na břicho při bolestech břicha.

Olej na popáleniny: do ½ l nejlépe olivového oleje přidáme 5 lžic drceného kostivalu a 10 lžic třezalkového květu. Necháme v pokojové teplotě 2 týdny.

Koupel z listů (čerstvých i sušených) pomáhá při bolestech zad, kloubů, revmatických, způsobených dnou apod. a také při špatném prokrvení končetin, křečových žilách a doléčení zlomenin. Přibližně ½ kg čerstvých listů (adekvátně sušených) převaříme a vlijeme do koupele. Lze také nejprve listy několik hodin máčet ve studené vodě a poté převařit.

Ing. Miroslav Huryta

Read more...

Homeopatická první pomoc


Homeopatie je alternativní léčebná metoda, která má široké použití u mnoha akutních i chronických stavů. Léčba chronických onemocnění patří do rukou odborníka. U mnoha akutních příznaků si však můžeme pomoci sami. Jedno z pravidel homeopatie totiž je, že čím dříve léčbu zahájíme, tím dříve nemoc ustoupí, nebo se příznaky vůbec nerozvinou, organismus najde znova svoji rovnováhu a navrací se k plnému zdraví.



Co mít v homeopatické lékárničce?

Arnica montana 5-9CH:  je lék na všechny traumatismy lokální i celkové. Stavy po operacích, úrazech typu pohmoždění, s tvorbou modřin, po poranění kloubů, při svalové únavě po náročných fyzických výkonech. Podáváme 5 granulí v intervalu 2-6 hodin, intervaly prodlužujeme dle stavu a zlepšení. Před plánovanou operací je dobré podat večer a ráno 10 granulí, po výkonu jak je již uvedeno.
Aconitum napellus 9CH: používáme na všechny stavy po prochlazení spojené s prudkou horečkou, rýmou, nachlazením, kašlem, bolesti kloubů po prochladnutí. Zvýšená teplota do 38 st. je doprovázena velkou žízní, potřebou studených tekutin, chybí pocení. Při akutních stavech podáváme 5 granulí každé 2-4 hodiny, se zlepšováním intervaly prodlužujeme. Pokud se objeví pocení, končí indikace Aconita a podáváme Belladonu
Belladona 9CH:  má vždy velmi prudký začátek obtíží se zarudnutím obličeje, objevují se tepavé bolesti hlavy, výrazné pocení a suché sliznice. Nejčastěji prudké horečnaté onemocnění s teplotou 39-40 st., které se objevuje z plného zdraví, během několika málo hodin. Podáváme v intervalu 1-2 hodiny.
Allium cepa 5-9CH:  rýma z nachlazení nebo alergická, která začíná záchvatovitým kýcháním, výtok z nosu je čirý, ale pálivý, dráždí okraje nosních dírek a horní, sekret z očí je nedráždivý. Stav se zlepšuje na čerstvém vzduchu. Na začátku 5 granulí v intervalu 1-2 hodiny, prodlužujeme se zlepšením až na 3xdenně.
Euphrasia 9CH: opět rýma jakéhokoli původu se záchvatovitým kýcháním, ale sekret z nosu je nedráždivý, slzení dráždivé. Dávkovaní stejné jako Allium.
Nux vomica 5-9CH: používáme na stavy spojené s excesy v jídle, pití, kouření, jejichž následkem je bolest hlavy, přecitlivělost na zvuky a světlo, objevuje se záchvatovité kýchání.
Používáme také na zvracení a průjem po požití špatného jídla. Podáváme 5 granulí 3x denně.
Oscilococcinum: používáme na chřipku a chřipkové stavy spojené s horečkou, celkovou přecitlivělostí, kdy nás bolí klouby, svaly, kůže. Užíváme co nejdříve, při objevení se prvních příznaků 1 celou tubu léku, opakujeme v 6 hodinových intervalech. Pokud zahájíme léčbu dostatečně rychle stačí 3 dávky. Pokud zahajujeme ve fázi rozvinutého onemocnění, je potřeba delší léčba. Lze užít také jako prevenci v období chřipkové epidemie 1 dávku (tubu) týdně.



Homeopatické léky užíváme vždy alespoň 30 minut před  jídlem nebo po jídle, aby dutina ústní byla čistá. Granule necháme rozpustit pod jazykem, nezapíjíme.  Účinek homeopatik mohou neutralizovat také zubní pasty s mentolem, káva, čaj.
Použití homeopatie je bezpečné u dětí i u těhotných. Pokud však příznaky během 3 dnů neodezní, vyhledáme lékaře.  Uvedli jsme jen velmi malý příklad léků, které můžeme použít. Možnosti homeopatie jsou daleko větší, výběr léků je však individuální, a proto při složitějších nebo chronických obtížích vždy konzultujeme s odborníkem homeopatem.

MUDr. Jana Hastíková

Read more...

Hildegarda z Bingenu: rýnská Sybila

>> úterý 23. října 2012


Léčitelka, básnířka, hudební skladatelka, spisovatelka nebo jeptiška a zakladatelka dvou klášterů? Podle renesančního pojetí bychom v jejím případě mohli mluvit o „univerzálním člověku.“
Jejím odkazem jsou desítky básní a písní, stovky dopisů, dva životopisy svatých, komentář k evangeliím, devět knih. Mezi nejznámější patří soubor Scivias (Cestyvěz), De Operatione Dei a Liber Vitae Meritorum, Symphonia armoniae celestium revelationum (Symfonie harmonie nebeských zjevení). Dvě knihy věnovala medicíně a léčivům: Liber simplicis medicine a Liber composite medicine. O všech svých dílech tvrdila, že jí byla nadiktována svatým Duchem.



Hidegarda se narodila v létě roku 1098 v rýnském údolí. Jméno Hildegarda je odvozeno z německého Heldin - „hrdinná panna" nebo „zachránkyně". Od dětských let mívala božská vidění. Ve svých osmi letech byla zasvěcena církevnímu životu. Během života cestovala po Evropě, kázala klerikům i šlechticům, učencům i veřejnosti. Zemřela roku 1179. Od konce 16. století patří mezi svaté, v roce 2012 byla kanonizována.
Hildegarda byla léčitelkou, která byla známá svým pozorováním přírody. Zachovaly se její popisy minerálů, bylin, rostlin a zvířat a jejich významu v léčení, stejně jako recepty a doporučení týkající se stravy. Významné místo v uzdravení dle Hildegardy byl vztah pacienta k Bohu.
"Všechny živé bytosti jsou jiskry vzešlé z vyzařování božího jasu,  a tyto jiskry vycházejí z Boha jako paprsky slunce."

Jak pomáhala Hildegarda z Bingenu proti  nespavosti?
Jak jinak než bylinkami:
a) 1 díl fenyklu (navozuje spánek), 2 díly řebříčku (stabilizuje spánek) se krátce povaří, vodu vytlačit a horké byliny se přiloží na čelo a spánky, vše se převáže;
b) pro osvěžení ve spánku se vezme zelená šalvěj (zklidní tlukot srdce), namočí do vína a přiloží na srdce a krk;
c) meduňka "dělá srdce veselým" je známá svými zklidňujícími účinky (listy a olej);
d) kozlík lékařský zklidní a v kombinaci s chmelem tento účinek ještě zesílí (zlepší se i chuťové vlastnosti);
e) květ levandule a olej z něj získaný pečuje o vnitřní klid a podporuje potřebu spánku

Připojujeme ještě několik slov o léčivce: Anacyclus pyrethrum
(jinak také známý jako bertrám, pertrám obecný, trahok, Anacyclus officinarum, Anthemis pyrethrum)

"Bertrám je přiměřené teploty, trochu sušší, ale právě tato směs je čistá a svěží. Pro zdravého člověka je dobrý k jídlu, protože snižuje hnilobu v něm, rozmnožuje dobrou krev a činí jasný rozum. Ale i nemocnému, který má již poškozené orgány, přináší sílu zpět. Z člověka pak neodejde nic nevyužito, činí dobré trávení. A člověk, který má mnoho hlenu v hlavě a často jí bertrám – onen hlen ubyde. Také, pokud je často jedený, odstraní zánět pohrudnice a zmnoží v těle člověka dobré šťávy a vyjasní mu oči. Ať je bertrám jedený tak často, až vyžene nemoc a zamezí, aby se nemoc znovu vrátila. Že při jedení zmnožuje tvorbu slin, pochází z toho, že vytahuje špatné šťávy a opět dává zdraví.“
„Jakkoli je rostlina používána, suchá či vařená, je vždy užitečná a dobrá pro nemocné i zdravé.“
(Physica, první kniha, kap. 1–18)

Read more...

Blahodárná mořská voda


Pobyt u moře má blahodárné účinky na náš organizmus... Mnozí mají zkušenost, že pobyt u moře zvyšuje odolnost organizmu. Samozřejmě, že jde o kombinaci – dovolená, slunce, pohyb, jiná strava, vlhkost vzduchu a mořská voda. Pro dnešek se zaměřme právě na mořskou vodu.
Víte, že voda na planetě Zemi zaujímá 71 % jejího povrchu (z toho 97 % tvoří slaná voda)?
Podíváme-li se na lidský organismus, tak zjistíme, že tělo dítěte obsahuje 80 % vody, tělo dospělého zdravého člověka přibližně 70 %, stárnutím se obsah vody v těle snižuje až na 60 %.
Víte, že mořská voda obsahuje všechny prvky Mendělejevovy periodické tabulky prvků? Mořská voda obsahuje 96,5 % vody a 3,5 % jiných látek. Jedná se o organické látky (sloučeniny uhlíku jako např. aminokyseliny, cukry, vitamíny), rozpuštěné plyny (64 % dusík, 34 % kyslík) a směs solí. Průměrná slanost (salinita) mořské vody je 35 g (tj. 35 g solí v 1 kg mořské vody). Ze solí tvoří 78 % chlorid sodný. Mezi další složky patří síran sodný, síran vápenatý, chlorid hořečnatý, síran hořečnatý, chlorid draselný, síran draselný, uhličitan strontnatý, zlato, stříbro, měď, mangan, nikl, kobalt, fluor, molybden, antimon, železo, křemík, selen, síra, zinek a jod. Další prvky a sloučeniny se vyskytují ve velmi malých – stopových množstvích, je obtížné je stanovit běžnými analytickými postupy. Často se uvádí, že zastoupení těchto látek v krevní plazmě je podobné tomu v mořské vodě.
Mořská voda má léčebné vlastnosti velmi prospěšné lidskému tělu. Tyto vlastnosti byly známé již ve starověkých školách moudrosti Pythagory a Hippokrata, dnešní věda je jen potvrzuje. Slaná voda má příznivé účinky na různá onemocnění kůže, ekzémy, dýchací cesty, pohybový aparát a obecně na imunitu.
Na trhu jsou např. prostředky (většinou nosní spreje) sloužící k podpůrné léčbě rýmy, včetně alergické, nachlazení, bronchitid, chronické sinusitidy, apod. Obnovují přirozenou vlhkost nosní sliznice a zároveň ji zbavují nečistot, aby tak mohla plnit svou funkci „filtru“ škodlivých látek, které se běžně vyskytují ve vzduchu. Proto jsou používané lidmi, kteří žijí v místech s větším znečištěním, kteří pracují v prašném prostředí či v kanceláři, kde je kvůli klimatizaci příliš suchý vzduch. Doporučuje se jejich použití konzultovat s lékařem či lékárníkem.

Ing. Dana Gabrielová

Read more...

Příběh Marie Treben

>> pondělí 22. října 2012


(1907 – 1991)

Tato světoznámá bylinkářka s pozoruhodným osudem se narodila 27. září jako druhá ze tří dcer manželů Anny a Ignaze Günzelových v Žatci (bývalé Sudety). Od dětství trávila Maria prázdniny v rodině nadlesního, kde se rozvinula její láska k přírodě vštípená matkou a cit pro rostliny, které uměla časem všechny pojmenovat. V 10 letech ji hluboce zasáhla ztráta otce, který přišel při nehodě o život a za dva roky se pak dcery s matkou přestěhovaly do Prahy. Už jako mladá dívenka získávala Maria první zkušenosti s bylinkami, když si např. na radu jedné neznámé stařenky umyla své slabé a vypadávající vlasy odvarem z kořene lopuchu. Uvařila ho však příliš silný a nakonec musela vlasy ostříhat, jak byly silné a nepoddajné.
Po ukončení lycea začala Maria pracovat v redakci listu Prager Tagblatt a současně i pro spisovatele Maxe Broda, se kterým se zde seznámila. Na jedné z pravidelných návštěv pražské opery, kterou velmi milovala, se potkala se svým budoucím mužem Ernstem Gottfriedem Trebenem. Po svatbě v roce 1939 se přestěhovali do manželova rodného domu v Kaplici na jižní straně Českého lesa, kde se jim o pár let později narodil jediný syn Kurt. V roce 1945 byla celá rodina odsunuta, Ernst byl uvězněn a Maria strávila se svým synem dva roky v německých uprchlických táborech, kde málem zemřela na tyfus. Zachránil ji vlaštovičník a další byliny, které jí pomohly od žloutenky a jiných zdravotních potíží. Svého synka pak po dlouhém boji vyléčila pomocí mateřídoušky. I v tomto velmi těžkém období si Maria zachovala svou přátelskou a veselou povahu, pracovitost a silnou víru v lepší budoucnost. Koncem roku 1947 se manželé konečně znovu setkali a našli nový domov v Horním Rakousku. Zde se také Marii dostal do ruky recept na výrobu švédských kapek dle starého rukopisu Dr. Samsta, které od té doby často používala.



Dlouhá léta měla Maria pocit, že stále slyší vnitřní hlas nabádající ji, aby radila lidem, jak použít byliny. Po smrti matky v r. 1961 tento hlas ještě zesílil. Navíc se setkala s velkým rakouským biologem Richardem Weilfortem, který jí otevřel dveře k účinkům všech rostlin, co znala. Maria se pustila do četby starých knih o bylinách, rozmlouvala s lidmi z venkova, vyráběla svoje první esence podle starých receptů a pronikala hlouběji do tajů léčivých bylin. Svou první přednášku měla na žádost okolí během jednoho pobytu v lázních, kde se  prováděly procedury dle faráře Kneippa (jeho léčebné metody nadšeně používala Mariina matka) a sklidila obrovský úspěch. Následovalo množství pozvánek a proseb o písemný záznam Mariiných zkušeností, na něž odpovídá články v církevních novinách a následně i souborem textů Zdraví z Boží lékárny. Po přednáškách v Německu následovala také cesta do Ameriky, kterou v té době již 77-letá Maria Treben zvládla obdivuhodně dobře. Z velkého množství dopisů, které Marii přicházely, byla později sestavena také kniha Léčebné úspěchy Marie Treben.




Z jedné strany obdivovaná, z druhé pronásledovaná musela čelit Maria Treben také mnoha útokům a pomluvám často ze světa lékařů a farmacie. Ona sama přitom nikdy neznevažovala medicínu a naopak upozorňovala na to, že diagnózu musí stanovit lékař. Sama se nikdy nepouštěla do žádných experimentů. Byla to velmi skromná žena, která považovala za svou povinnost pomáhat lidem navracet zdraví a předávat své zkušenosti. Za skutečného lékaře však považovala sílu Boha, jenž se skrze byliny projevuje. A ona sama je pouze „Boží lékárnicí“ v jeho zahradě. V roce 1988 Marii velmi těžce ranila náhlá smrt milovaného manžela, se kterou se vytratila i její chuť do dalšího života a téměř přesně po třech letech 26. července jej následovala. Odkaz Marie Treben však žije dál ve všech, kteří zkoumají byliny a řídí se jejími radami a zkušenostmi. Odměnou je pak lepší zdraví, více energie a dobrá nálada.

Jana Kučerová

Read more...

Lipový květ

>> sobota 2. června 2012


Lipový květ sbíráme pouze z domácích druhů Tilia cordata (Lípa srdčitá, malolistá) a Tilia platyphyllos  (Lípa velkolistá). Existují i jejich kříženci, kteří jsou pro sběr také vhodní. Květ v současné době často vysazovaných dovážených druhů není vhodný. Netrhejme tedy lipový květ ze stromů se stříbřitými chlupatými listy. Lípa velkolistá kvete až o dva týdny dříve než malolistá, v nejteplejších oblastech již koncem května. Kvetoucí stromy tak můžeme nalézt až do začátku července.
Za suchého počasí sbíráme květenství včetně jazykovitého listenu, nejlépe když rozkvete asi polovina květů.  Sušíme co nejrychleji ve stínu a průvanu nebo při umělé teplotě do 35 °C v tenké (do 5 cm) načechrané vrstvě, jinak se účinnost snižuje. Kvalitní droga nesmí zhnědnout ani ztratit svou medovou vůni. Nesbíráme odkvetlá ani zcela nerozkvetlá. Uchováváme v dobře uzavřené nádobě.



Účinné látky jsou silice s farnesolem, flavonoidy, glykosid tilirosid, slizové látky, fytosteroly, organické kyseliny, třísloviny, éterický olej, glykosidy a látky blízké vitaminu E, cukr, guma, vosk a další. Lipový květ vyvolává pocení, utišuje křeče a rozpouští hleny. Lze ho úspěšně kombinovat s černým bezem. Čaj se užívá zvláště při infekčních nemocech, horečce, rýmě, kašli, zahlenění dýchacích cest, chrapotu, zánětu průdušek, onemocnění ledvin a močového měchýře, nemocech žaludku, střev. Zevně na kloktání při zánětu ústní dutiny.
Nálev je nejlépe podávat 3-4 x denně a to připravený z půl až 1 čajové lžičky drogy přelité v šálku horkou vodou.  Louhujeme cca 10 minut. Výborná je kombinace s medem nebo jinými bylinami účinnými při nachlazení (mateřídouška, bez, sléz, hluchavka…). Čaj lze pít i preventivně v období zvýšeného rizika infekce.
Kromě květenství lze použít i spařený lipový list jako výborný prostředek pro lepší hojení pohmožděnin, odřenin a spálenin, na které jej přikládáme. K vnitřnímu použití lze použít i lipový popel, který se doporučuje smíchaný s cukrem na záněty, vředy. Lze jej bez cukru použít také místo zubní pasty.  Lípa se používá také jako olej a to při masáži tvrdé kůži.
Pokud nás trápí nervozita, můžeme si udělat lipovou koupel, která by měla našemu trápení trochu odlehčit.

Ing. Miroslav Huryta

Read more...

Očista a povzbuzení organizmu

>> středa 30. května 2012


Příroda opět dává najevo svou sílu a my toho můžeme s úspěchem využít. Při procházce do míst, která se nenacházejí blízko zdrojů znečištění, můžeme obětovat trochu času a nasbírat jarní byliny. Svému tělu tak dodáme vitalitu a umožníme mu snáze vyloučit nejrůznější toxiny, které naše tělo nastřádalo. Používáme mladé listy, příp. květy, nepoškozené a zdravé a před použitím je dobře propereme ve studené vodě. Dbáme na to, aby se nezapařily. Uvedeme si několik příkladů bylin, které je škoda nevyužít.

Bylinky vhodné pro očistné kúry:


Pampeliška lékařská (Smetánka) nám na jaře nabízí mladé listy. Ty mají dosti silné močopudné účinky, podporují činnost ledvin a jater a tím i detoxikaci organismu. Obsahuje vitamíny A,B, C, betakaroten, křemík, draslík a vápník, hořčiny taraxacin,  ataraxasterin, třísloviny a fytoncidy. Obsahem inulinu je pampeliška vhodná pro diabetiky. Nahořklá chuť ji předurčuje především do zeleninových salátů. Je důležité nepřehánět s množstvím, jinak mohou mít někteří lidé mírné zažívací potíže. Doporučená denní dávka je 1 větší hrst čerstvých listů na osobu.

Kopřiva dvoudomá je takřka zázračnou bylinou proti jarní únavě. V tomto období se dá použít nejen jako čaj, ale také do polévek, jako špenát či nádivka. Obsahuje vitamín C, betakaroten, vitamin A, vápník a železo. Působí močopudně, rozpouští hleny v těle, pomůže při akné, ekzémech, revmatismu a chudokrevnosti. Podporuje léčení zánětů močových cest, používá se při vysokém tlaku a pomáhá při premenstruačním syndromu, u zvětšení prostaty a senné rýmy. Kopřivu bychom měli užívat vždy 2 týdny a poté 2 týdny vynechat protože odvádí z těla draslík. Proto je při častějším použití třeba dbát na jeho doplnění, například jedením banánů a čerstvé zeleniny. Nepoužívat v těhotenství, při kojení a u dětí do 2 let.

Šťovík kyselý je oblíbený obzvláště mezi dětmi. Ve svých listech nám nabízí mnoho vitaminu C, betakarotenu, vápníku,  dále třísloviny, soli železa, manganu, draslíku a křemíku. Působí močopudně, čistí krev a stimuluje játra k činnosti. Pozor na předávkování kyselinou šťavelovou, která se při vysokých dávkách může usazovat v ledvinách. U někoho může způsobit alergickou kopřivku. Proto doporučujeme max. 100 g listů na osobu a den. Dobré je jej doplnit mlékem nebo vejcem při přípravě jídla. Používáme jej do salátů, polévek, přidáváme do špenátu, pomazánek apod.

Sedmikráska chudobka nám ke konzumaci nabízí listy i květy. Dají se použít do salátu, ale třeba i do polévky, na chléb s máslem apod. Účinek listů i květů je pro detoxikaci téměř stejný. Obsahují hořčiny, sliz, silice, flavonoidy, třísloviny, triterpenové saponiny, organické kyseliny, minerální látky, inulín a cukr. Působí močopudně, stimuluje žlučník a játra, lehce podporuje pocení a čistí krev. Sedmikráska pomůže na dnu, artritidu, akné, ekzémy, zevně použitá jako koupel nebo na kloktání je účinná na špatně se hojící rány, vředy a při zánětech dásní.



Česnáček lékařský je bylina s česnekovou vůní. Mladé listy s lehce nahořklou chutí lze v menším množství přidat do salátu nebo polévky.  Dříve se také sušil a používal jako koření. Česnáček obsahuje glykosidy,  sinigrin,  allylsulfid,  rhodanalyl, alliarin,  etérický olej, pektin a má vysoký obsah vitaminu C a betakarotenu. Má detoxikační účinky a byl také doporučován při léčbě revmatu, dny a ekzémů. Dále obsahuje isothiokyanáty, které účinkují proti rakovině.



Popenec břečťanovitý lze používat od dubna do července, kdy nejlépe odpoledne sbíráme nať. Lze jej použít do salátu apod., jako u předcházejících druhů. Obsahuje třísloviny, hořčiny, silice, cholin, saponiny, pryskyřice, organické kyseliny, vitamín C, betakaroten a draslík. Má protizánětlivé a stahující účinky, působí močopudně a hojivě. Je účinný při katarech dutin, a průdušek. Při zahlenění jej lze kloktat. Podporuje chuť k jídlu, zlepšuje trávení a mírní průjmová onemocnění. Lze jej použít na čaj, do koupele, jako obklad nebo jako koření.

Ing. Miroslav Huryta

Read more...

Což takhle dát si masáž?

>> středa 23. května 2012


I v dnešní době se stále můžeme setkat s názorem, že masáž je v zásadě určena následujícím třem skupinám lidí: Za prvé to jsou sportovci, jejichž extrémní zátěž na svalovou soustavu vyžaduje speciální péči. Pak to jsou pacienti, kterým lékař předepsal masáž jako součást terapie. A konečně poslední skupinu lze popsat jako ty, kteří díky svým finančním možnostem mohli zařadit masáž mezi způsoby, jak příjemně utratit peníze. Je tomu ale skutečně tak?

Zkusme se nyní podívat na význam masáže trochu moderněji, i když kořeny této činnosti sahají velmi daleko do historie, a různé záznamy o tření, mačkání a hnětení vyškolenou osobou můžeme najít snad ve všech známým velkých civilizacích, které nám předcházely. A stejně jako se dnes díváme na každodenní sprchování a čištění zubů, byla v mnoha kulturách masáž doslova součástí tělesné hygieny. Dnes je nejběžnější tzv. švédská masáž, kterou zpopularizoval Švéd Pir Henrich Ling (1776-1839), a která využívá dnes běžné znalosti fyziologie člověka.
Obecně lze říci, že masáž pomáhá k odstraňování mnoha nežádoucích stavů, včetně stresu, bolestí hlavy, nespavosti apod. Má především regenerační účinek a to hned z mnoha různých hledisek. Při správném provádění podporuje návrat tzv. žilní krve a mízy (lymfy) z povrchových částí těla do krevního oběhu (tzv. mechanický účinek) a tím urychluje látkovou výměnu, během které jsou z těla odstraňovány různé škodlivé látky. Velmi podobný je i biochemický účinek masáže, při kterém dochází k typickému zčervenání kůže. To je důsledek rozšíření cév v masírovaných oblastech a díky zvětšení povrchu cév se tak opět urychluje látková výměna mezi jednotlivými tkáněmi a krví. Tkáně se tak mnohem rychleji zbavují pro ně nepotřebných a toxických látek a z krve naopak odebírají potřebné živiny pro svou funkci. Tím je dosaženo rychlejší celkové regenerace organismu. Díky urychlení látkové výměny dochází též k rychlejšímu odbourávání tuků a musíme zmínit i účinek kosmetický, neboť masáž se podílí i na odstraňování odumřelých buněk z pokožky.
Pokud alespoň jednou týdně absolvujeme masáž celého těla nebo jeho částí (např. šíje a zad), zvyšujeme přímo i nepřímo prevenci různých úrazů a zdravotních potíží, jako jsou bolesti svalů, kloubů a šlach. Přispějeme také k rychlejší regeneraci sil po práci, k odstranění únavy a dokonce k celkovému uklidnění, protože masáž má i svůj nezanedbatelný psychický účinek, vyplývající z pozitivního vnímání dotyku (i když i zde existují výjimky z pravidla).
Kdy naopak masáž nelze podstoupit? Především při jakékoliv infekční nemoci nebo nachlazení. Jak bylo řečeno, při masáži se podporuje krevní a lymfatický systém a nemoc by se tak mohla snadno a rychleji rozšířit do dalších částí těla. Existuje mnoho dalších důvodů, kdy nelze masáž doporučit, ale v zásadě platí, že pokud si nejsme jisti, měli bychom se o vhodnosti masáže poradit s lékařem či fyzioterapeutem.
A jak poznáme dobrého maséra? V první řadě bychom se u něj měli cítit příjemně. Měl by se zajímat o náš zdravotní stav, včetně dotazů, které mají vyloučit nevhodnost masáže (kontraindikace). Místnost, kde masáž probíhá, by měla být teplá a masér by měl za pomoci přikrývek a ručníků zajistit, aby žádná právě nemasírovaná část těla neprochladla. Známé pravidlo, že “méně často znamená více”, platí i v případě různých masérských hmatů. Pokud by nás tedy masér přesvědčoval, že masáž, aby byla účinná, musí bolet, není to zrovna známka profesionálního přístupu. Po dokončení masáže, která musí být celkově příjemná, by nám mělo být doporučeno setrvat ještě nějakou dobu na masážním lehátku (případně v sedě, pokud byla takto masáž prováděna), protože naše tělo se s účinky masáže musí vyrovnat. Důležitá rada, které by se nám též mělo od maséra-profesionála dostat, je zvýšit bezprostředně po masáži příjem tekutin, což umožní rychlejší odbourání uvolněných škodlivých látek z těla.
Vzhledem k velké konkurenci v nabídce masážních služeb se tato stává v současnosti více cenově dostupnou. A tedy stejně, jako jsme si zvykli kupovat v různé podobě vitamíny, a jako se snažíme alespoň občas protáhnout tělo nějakým sportem, možná je na čase se zeptat: „Což takhle dát si masáž?“
Ing. Ondřej Aksamít

Read more...

Muzikoterapie

>> pátek 20. dubna 2012


Náš život je plný hudby. Posloucháme ji často, protože se nám líbí, protože si chceme odpočinout, navodit atmosféru, zavzpomínat. Line se z různých zdrojů našeho okolí tak, že ji skoro nevnímáme. Přestože se zdá být něčím tak obyčejným, moudří lidé dávných dob věděli, jak silný má na nás vliv. Používala se velmi často kvůli svým schopnostem ovlivňovat rozpoložení člověka, náladu i chování a dokonce i kvůli jejím léčivý účinkům. Mnohaletými výzkumy a testy bylo zjištěno, že hudba dokáže maskovat nepříjemné zvuky a pocity, může nás harmonizovat, urychlit léčení a dokonce dobře zvolená hudba, a nejlépe vlastní zpěv, může odstranit i bolest.

Gregoriánský chorál: Melodicky se linoucí hlasy přímo vyzývají k uvolnění a ponoření se do hloubky duše neboli k výšinám ducha. Při poslechu přináší hluboké uvolnění, odplaví stres, podporuje klidné studium či meditaci. Dokáže snížit krevní tlak, pozvednout náladu i výkonnost. Zaplaví posluchače proudem energie a životní síly. 

Barokní hudba (J. S. Bach, G. F. Händl, A. Vivaldi): Je založena na matematických vztazích zakomponovaných do skladeb. Díky tomu přináší řád, stabilitu, předvídatelnost a bezpečí. Vytváří pocit jistoty a pevných bodů v životě. Pomáhá uspořádat chaotické myšlenky a rozrušené emoce. Je vhodná ke studiu a práci. Výzkumy ukázaly, že nám pomáhá naučit se větší množství věcí nazpaměť. 



Klasicistní hudba (J. Haydn, W. A. Mozart, L. van Bethoven): Tato hudba v sobě skrývá jasnost, čistotu a eleganci. Skrze ni člověk opět nalézá světlo a ztracenou naději. Je to hudba veselá, silná a dynamická,  znovu nás navrací k plnému životu pro přestálých obtížích. Povznáší ke světlu, k tomu, co je vznešené a trvalé. Je schopna zlepšovat koncentraci, paměť a vnímání prostoru.

Romantismus (Wagner, Shubert, Schumann, Čajkovskij, Chopin): Romantická hudba je silně emotivní a na emoce také působí, v nižších i vyšších úrovních. V těch nižších dokáže emoce harmonizovat a uklidnit. Posiluje sympatie, soucit a lásku. Některé skladby však povznáší k nejvyšším citům a probouzí mystické touhy po božských úrovních. Pak probouzí odvahu, touhu dosáhnout svých vlastních vrcholů a probouzí sílu a nadšení k překonání všech životních překážek.

Populární a country hudba: Tato hudba probouzí emoce, podle rytmu může zpomalovat či zrychlovat, navozuje pocit pohody. Má však také funkci jakési stabilizace, přináší dojem bezpečí a stává se zvukovým útočištěm. Je to proto, že každý z nás v sobě nosí jisté písně a melodie, které poslouchal v dobách svého mládí nebo je má spojené s důležitými a krásnými okamžiky svého života.

Rocková hudba: Je to náročná hudba, která dokáže rozvířit hluboké vášně včetně agresivity, stimuluje k pohybu a přináší mnoho energie. Může vyvolat napětí, nesoulad, stres a bolest. Ale zároveň může vnitřní napětí a frustraci odbourat. Bylo prokázáno, že zvyšuje tepovou frekvenci a rytmus dýchání, s čím roste i napětí i stres, a oslabuje výkonnost.



Naše rada na závěr? Prozpívejte se životem. Se zpěvem se žije radostněji, máme více síly. Společný zpěv vytváří pouta mezi lidmi, otvírají se při něm lidská srdce, která přejí vzájemnému porozumění. Samotný poslech hudby nás neučiní lepšími, ale může nám dodat sílu, energii, probudit nadšení pro to, abychom svoji cestu uskutečnili.

Jana Aksamítová

Read more...

Medicína a Reinkarnace

>> čtvrtek 5. dubna 2012

Jaký byl a je postoj tradiční medicíny založené na filozofickém a ezoterním poznání lidské bytosti? Jak viděli ve starověku roli medicíny ve vztahu k životu a smrti, zdraví a nemoci či reinkarnaci?

Aniž bychom usilovali o vysvětlení učení o reinkarnaci, pokusíme se poukázat na vliv, který měla a má zmíněná koncepce na teorii a praxi v medicíně. Mezi postoji, které neberou v úvahu reinkarnaci, můžeme vypozorovat dva základní:
a) materialistický postoj: odmítnutí smrti a bolesti;
b) ortodoxní náboženský postoj: oddání se osudu, nečinnost ve prospěch vyšší moci.
První model je ten, který převládá v současnosti. Moderní lékařská věda je charakterizována popřením jakýchkoliv nadsmyslových fenoménů, a dokonce i psychiku lidské bytosti redukuje jen a jen na otázku biochemie mozku. V důsledku toho zaujímá medicína postoj odmítnutí fenoménů života a smrti jako komplementů, stejně jako utrpení, které je vždy považováno za negativní a neuvažuje se o jeho karmickém původu ani se na něj nepohlíží jako na důsledek osobních chyb. Následkem toho ideál moderní medicíny spočívá:
– v prodloužení života za jakoukoliv cenu;
– v okamžitém tlumení jakékoliv bolesti nebo jakékoliv fyziologické poruchy.
Můžeme pozorovat, jak nejnovější výzkumy směřují k hledání genetických příčin stárnutí, ke klonování atd. Některé moderní vědecko-výzkumné týmy navrhují, aby jelikož duše se považuje za neexistující, bylo možné zkušenost a paměť lidských bytostí „uskladnit“ v kybernetických diapozitivech – postup, který zahrnuje možnost přenést je do nového, naklonovaného těla a následně konečně realizovat „ideál“ moderní medicíny: perfektního lidského robota, opravitelného a vždy aktuálního díky dodaným informacím.
Očividně zde není místo pro jakýkoliv náboženský nebo filozofický výklad lidské bytosti. Přestože se nám tyto výzkumy zdají fantastické, v tomto okamžiku různé týmy v Anglii a Spojených státech používají veřejné fondy k tomu, aby je prováděly. Slovy jednoho z nejvýznamnějších vědců odpovědného za tento typ projektů v Anglii „jsou počítače naše děti a musíme o nich uvažovat jako o následující lidské generaci“. Je sice pravda, že existují veřejná hnutí, která obhajují jistou formu eutanazie, a tak se snaží zabránit umělému prodlužování života, neopírají se však o hluboce etický postoj, ale spíše o to, že dosud neexistují odpovídající prostředky, které by lidem umožňovaly si prodloužený život náležitě „užít“. Ve skutečnosti se neprotestuje proti umělému prodlužování období života, ale proti rudimentárnímu přežívání, kterým dnes disponujeme.
Paralelně s tímto typem výzkumů se provádějí ty, které směřují k hledání neuronálních center, při jejichž stimulaci nejen zmizí jakákoliv forma bolesti, ale jsou již schopna dokonce vyprodukovat dlouhodobé příjemné pocity. Nedávno byl publikován objev nových přístrojů, které umožňují prostřednictvím kabelů rozmístěných nad vlasovou částí hlavy zakusit tolik orgasmů, kolik se člověku zachce.
Je nasnadě, že výzkumy zaměřené na získání prostředků, jež mohou zmírnit bolest v terminálních stadiích rakoviny nebo jiných nevyléčitelných nemocí, jsou užitečné. Avšak zde nemluvíme o tomto neoddiskutovatelném přínosu, ale o tom, o co jde v mnoha případech: o jisté formě hédonismu bez hranic. V komercionalizovaném a konzumním světě si můžeme představit důsledky, které to může mít: tradiční drogy budou vytlačeny nejmodernějším, elektronickým typem rozkoše.
Okamžité tlumení bolesti dalo vznik kultuře závislé na utišujících lécích a lécích proti bolesti, které v mnoha situacích vedou k reakcím, jež jsou ještě bolestivější, a to bezprostředně anebo v budoucnosti, aniž by se napravily hluboké příčiny. A zároveň se stále více oslabuje přirozená odpověď lidské bytosti na bolest. Nepoukazujeme pouze na nezájem poznat karmické příčiny bolesti, nýbrž dokonce i ty fyziologické příčiny odpovídající nesprávným návykům: je jednodušší si vzít jednu tabletu než napravit jeden špatný návyk. „Chléb dnes a hlad zítra“ – toto se zdá být mottem moderní medicíny ve vztahu k bolesti a jejímu původu.
Na druhé straně existují pseudonáboženské postoje, které přemýšlejí o nemoci a bolesti jako o božím trestu, jako o něčem nevyhnutelném, u čehož nám přísluší pouze rezignace před vyšší vůlí. Například v arabských zemích se můžeme setkat s obrozením lékařských technik víceméně primitivních či tradičních, které jsou založeny na víře a které jeden nebo druhý prorok s úspěchem používá. Nebo také s módou číst modlitby nebo posvátné knihy jako mantry v naději, že Bůh vyslyší tyto prosby a uzdraví nemocného, a v opačném případě, pokud zemře nebo trpí, je to proto, že takový je záměr boží. V Americe jsou na vzestupu křesťanské sekty a podobné kulty, které nabízejí uzdravení jako akt víry a také zde jsou nemoc a bolest považovány za boží trest nebo zkoušku. Avšak jaký byl a je postoj tradiční medicíny založené na filozofickém a ezoterním poznání lidské bytosti? Jak viděli ve starověku roli medicíny ve vztahu k životu a smrti, zdraví a nemoci či reinkarnaci?



TRADIČNÍ MEDICÍNA A REINKARNACE
V klasické medicíně na rozdíl od již zmíněných postojů: odmítnutí v jednom případě a podřízení se či rezignace před vnější silou v druhém případě, je postoj „posibilistický“.
Klasická medicína rozeznává pouze jeden Život v jeho dvou fázích, kterými jsou život a smrt, a proto tvoří reinkarnace základní prvek její koncepce. Její symboly, jako je např. had, představují ideu kontinuity života přes jeho různá období. Reinkarnace je jedním z důsledků nashromážděné karmy a právě zákon akce a reakce považuje tradiční medicína za základní faktor analýzy nemoci a bolesti.
V souladu s těmito názory můžeme tvrdit, že nemoc je přechodný stav mezi životem a smrtí, protože se účastní zároveň obou, a že medicína se soustřeďuje přesně na tento střední bod mezi dvěma tvářemi jediného Života. Její symboly a mýty to potvrzují.
Tento posibilistický postoj můžeme vidět v tak starobylých lékařských kodexech, jako jsou ty egyptské. V nich se zdůrazňuje, že ve vztahu k nemoci může dojít ke třem možným situacím: neléčit, léčit podle známých metod v hledání uzdravení nebo se pokusit léčit. Také se u nemoci rozlišují faktory nepřemožitelné, léčitelné a přechodné.

KLASICKÁ MEDICÍNA JAKO PRÁH MEZI ŽIVOTEM A SMRTÍ: JEJÍ ZÁKLADNÍ MÝTY
Abychom prozkoumali tuto pozici klasické medicíny spojenou s reinkarnací, opřeme se o analýzu mýtů a symbolů, jež jsou této medicíně vlastní.

MÝTUS O ASKLÉPIOVI
Ve starověkém Řecku existují různé mýty více či méně spojené s Asklépiem a medicínou. První a nejdůležitější z nich je o samotném Asklépiovi. Ve stručnosti ho zde uvádíme:
Asklépios byl zplozen ze spojení Apollóna a Korónidy. Ta zradila Apollóna s Ischyem, a Artemis přišla k Apollónovi a zastřelila šípy nevěrnici i jejího milence. Když již Korónis stanula na pohřební hranici a její duše sestupovala do Hádu, Apollón rozpoznal, že ve svém lůně nosí jeho syna. Proto požádal Herma, aby ho zachránil. Ten ovládl oheň hranice, jenž se před ním rozestoupil, a zachránil tělo malého Asklépia. V tomto hlavním mýtu postavy představují základní elementy medicíny:
– Apollón je Slunce a Oheň Života.
– Korónis znamená „vrána“, a v této legendě vrány, které ji střežily, byly potrestány tím, že se od těch dob staly černými. To představuje lidskou duši, která se zamilovala do Ischya („fyzická síla“, nižší bůh fyzického těla).
– Artemis, „uzdravitelka“, ničí fyzickou část a pokleslou duši, aby dala zrození Asklépiovi.
– Asklépios („řezat“, „oddělit“) se tak rodí z něčeho božského a nesmrtelného ve spojení s něčím lidským a upadá do hmoty, odkud je „vyňat“ nebo „oddělen“.
Později mýtus charakterizuje Asklépia jeho schopností křísit mrtvé. Protože Asklépios dostal odměnu za vzkříšení Hippolyta, Hádés si stěžuje u Dia, že narušuje ustavený řád. Zeus ho tedy zasáhne bleskem, ale uvědomí si důležitost jeho vědění pro lidi, zachrání ho a učiní ho nesmrtelným.
Platón ve svých dialozích upozorňuje, že se zde ukrývá jiný význam a že Asklépios, ač božský, nemohl na sebe přivolat nesmrtelnost. Mýtus zřetelně odráží jisté omezení medicíny, a tak i všech následovníků Asklépia: nutnost nechat průběh smrti plynout neovlivněný, nepřekračovat limity, které přísluší pouze Hádovi. Kříšení mrtvých tak bylo od té doby záležitostí bohů.

MÝTUS O CHEIRÓNOVI
Asklépia učil medicínu kentaur Cheirón. Legenda říká, že:
...jednoho dne, když se Cheirón nacházel ve společnosti Hérakla ve své jeskyni, napadli je kentaurové. Rozzuřený Héraklés vzal svůj luk a otrávené šípy a střílel je proti kentaurům. Omylem zasáhl na noze Cheiróna, který byl nesmrtelný, a proto nevýslovně trpěl bez možnosti zemřít; požádal tedy Dia, aby ho nechal odejít. Zeus dovolil, aby si vyměnil svoji nesmrtelnost s Prométheem, a tímto způsobem mohl zemřít a pak vylétl na nebe jako souhvězdí Kentaura.
Opět se setkáváme s tématem výměny mezi smrtelností a nesmrtelností. Kentauři zasáhli do historie a šípy zůstaly přítomny, tak jako v případě legendy o Asklépiovi, ve které je Artemis, vždy doprovázená kentaury nebo jeleny, tou, která zabíjí nižší neboli smrtelnou část.

SYMBOLISMUS SERAPHIDA
Seraphis nebyl pouze bohem medicíny, ale také bohem mystérií, stejně jako Asklépios a ostatní bohové spojení s medicínou. Také se ztotožňuje s Plútónem, a tudíž znovu s přechodem na onen svět. V Alexandrii se mu obětovávali dva kohouti: jeden světlé a jeden tmavé barvy.
Jelikož Seraphis představovoval celý solární cyklus, bílý kohout mu byl zasvěcen v jeho aspektu zářícího Slunce, boha manifestovaného života, zatímco černý kohout mu byl zasvěcen jako symbol Slunce v Duatu neboli v podsvětí, jako bohu skrytého života.
Žezlo Seraphida má tři hlavy, které se vztahují k trojímu konceptu času: minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Prostřední hlava má podobu lva (Slunce nebo denní solární cyklus), další dvě jsou hlavy šakala a vlka. Vztahují se k Vepuauetovi a Anubidovi, to znamená šakalu jihu a severu nebo letnímu a zimnímu slunovratu, nebo také bráně lidí a bohů. Znovu se objevuje místo přechodu vztahující se k symbolismu medicíny: průchod z jednoho života do druhého.
Spojení Seraphida nebo Asklépia se psem je časté a někdy ho můžeme vidět, jak sedí u jeho nohou. Základní myšlenka je stejná, jaká se odráží v symbolismu Kerbera a také Anubida: „Ten, který otevírá cesty.“ Nejen do jiného života, ale také v tomto životě. Tak byl Anubis ve starodávném Egyptě ochráncem dělohy a pochvy jakožto toho, co se vztahuje k příchodu na svět.

Had
Aniž bychom se pouštěli do tématu tak obsáhlého a mnohoznačného, jaké nám nabízí tento symbol, připomeneme zde pouze jeho vztah k ideji „dárce života a smrti“ a jeho symbolismus vztahující se k cyklům reinkarnace a cyklům nekonečného času. Často se had objevuje v blízkosti Stromu Života, jindy je ovinutý kolem tau, emblému, který nás přivádí k mimořádnému symbolu života: k ankhu.

Ankh
Je to hieroglyf, který znamená „Život“, „Žít“. Souvisí s mnoha dalšími symboly a významy. Avšak zde chceme zdůraznit Ideu „Brány Života“. Kruhová část, kterou můžeme vidět v horní části kříže, výstižně představuje tuto Bránu Života, skrze kterou prochází vše do tohoto nebo do onoho světa. Isis ho nese v rukou a až do doby Galéna se této bohyni přisuzovalo mnoho magických uzdravení, včetně existence jistého „všeléku“ rovněž nazývaného Isis. Opět vidíme, že lékařská věda má skrze své symboly vztah k Bráně mezi dvěma světy.

Ptah
Podle H. P. Blavatské odpovídá Asklépiovi. Je to božská Moudrost nebo Tvořící Inteligence. Jeho jméno má význam podobný jménu Anubida, „Ten, který otevírá“. Je tím, kdo přijímá duši, a je také Animou Mundí, odkud všechny duše pocházejí. Jako Logos Tvůrce je Imhotepem (Imhot-pou), který se vždy zobrazuje s Ptahovou pokrývkou hlavy. Ptah, lékařský a alchymický bůh, je také tím, který otevírá brány kreace a přijímá duše.

Ježíš Kristus
Ve skutečnosti se toto jméno dávalo těm, kteří pronikli do mystérií Asklépia. Iásó, dcera Asklépia, byla bohyní léčení, pod jejíž ochranou se nacházeli kandidáti na iniciaci v chrámu jejího otce (novicové neboli chréstoi, nazývaní synové Iásó). Zasvěcený Ježíš, který se učil u esenských a terapeutiků, hlásících se k chrámu Seraphida v Alexandrii, se stal známým díky svým zázračným uzdravením. V křesťanských evangeliích můžeme vidět, že některé nemoci jsou způsobeny chybami spáchanými v předchozích životech („kvůli hříchům otců“).
Medicína se svými základními symboly úzce dotýká mystérií duše s jejím cyklickým návratem. Je to věda o životě a smrti nebo o jediném Životě a nachází se přesně na prahu mezi těmito dvěma světy. Nemoc tak může být považována za stav přechodu mezi životem a smrtí nebo, řečeno jiným způsobem, nemoc stejně jako smrt není ničím víc než proměnou jediného Života. Koncepce reinkarnace je tak zcela zahrnuta v tradiční medicíně a je od ní neoddělitelná.

Antonio Alzina

Read more...
© Hygeia 2010
Hygeia 2010

  © Blogger templates Shiny by Ourblogtemplates.com 2008

Back to TOP