VNITŘNÍ LÉKAŘ

Probudíme v sobě vnitřního lékaře?
Lidstvo se svojí starodávnou minulostí, která se ztrácí v mlhách času, procházelo mnoha cykly temnoty a světla. Dlouhá období rozkvětu a hlubokého duchovního života střídaly časy temnější, kdy velká tajemství byla ukryta a lidstvo ponořeno do materialismu. Moudrá filozofie však ví, že obě doby cyklu jsou důležité. V těch krásných časech rozvíjíme poznání, čerpáme sílu z vítězství a entusiasmus z radostného a šťastného života. V dobách bolestnějších zase máme možnost více se zamýšlet sami nad sebou a nad našimi chybami, sbírat a vstřebávat zkušenosti, abychom v budoucnu neopakovali chyby.
Dnešní doba se podobá spíše tomu temnému období. Žijeme v čase rozvinutého technického pokroku.Velmi se nám všem zjednodušil život. Nemusíme vykonávat fyzicky namáhavé práce, ale také téměř nemusíme pracovat, myslet, nemusíme si nic pamatovat, vše to za nás udělají stroje.

Hlavním důvodem mnoha neúspěchů moderní lékařské vědy je snaha uspět v léčbě, která ztratila ze zřetele pravou příčinu lidských chorob.
Obrovský skok učinily výzkumy v medicíně. Ve svém hledání zdraví medicína pronikla až k molekulám a atomům lidského těla, odhalila mnohé biochemické procesy v lidském organismu. Naučila se vyměňovat poškozené orgány. Díky přístrojům se dokázala postavit smrti a často přímo brání člověku, aby zemřel. Ale přesto často neví. Neví proč, neví jak. Pacientů totiž neubývá. Nemoci i nemocní se znovu a znovu vrací ke svým lékařům. Všichni jsou léčeni, ale málo z nich vyléčeno. Když je zvládnuta jedna zákeřná choroba lidstva, vzápětí se objeví druhá ještě zákeřnější, které ho sužuje stejně jako ta předchozí. Civilizace odstranila smrtící epidemie a přinesla smrtící civilizační choroby jako důsledky našeho způsobu života.
Současný materialismus v medicíně soustředil svůj vliv pouze na fyzickou stránku člověka. Snaží se léčit metodami chirurgickými a chemickými, tedy většinou velmi násilnými a radikálními. Dokonce působení léčivých bylin je zavrhováno ve prospěch chemicky vyrobených léků, které sice mohou obsahovat chemickou látku podobnou té z rostliny, ale nikdy v lécích nenajdeme ostatní složky z bylin - éterické, energetické či jiné patřící jemným úrovním rostliny. Léčení tedy bývá dosti drastické s množstvím nežádoucích účinků, ale stejně většinou nemoc nevyléčí, pouze odstraní její projevy.

Podstata všech nemocí tak v sobě zahrnuje skutečnost, že jsou vyléčitelné a lze jim předcházet. A posláním oduševnělých lékařů a léčitelů je předávat – spolu s patřičnými léky – vědění o povaze lidského utrpení a o způsobu, jak odstranit chyby, které nemoc zapříčinily a tímto způsobem pacientům vracet zdraví a radost ze života.
Současná medicína častěji a častěji mluví o celistvém přístupu k člověku. Mluví o etických vztazích mezi lékaři a pacienty, aby se pacienti naučili aktivními přístupu ke svému léčení. Aby odvykli tomu, že byli jako pacienti plně v moci lékaře, který rozhodoval o jejich životě a smrti, a oni jen pasivně čekali, co převáží. A zároveň aby lékař přistupoval ke každému pacientovi se stejnou úctou, ohleduplností a touhou mu pomoci. Z pacienta v současné ordinaci se stává klient, kterému lékař všechno vysvětlí, který může souhlasit či nesouhlasit s léčbou, může ji i odmítnout. Tento přístup však zatím nezměnil pohled lékaře na člověka jako na lidskou bytost zahrnující kromě fyzického těla i úroveň energetickou, psychickou a mentální. Pokud budou lékaři hledat příčiny nemocí pouze v těle pacienta, nemohou některé nemoci vůbec vyléčit, protože tato příčina má své kořeny v oblastech člověka mnohem subtilnějších.

Nemoci nikdy nebudou vyléčeny současnými materialistickými metodami. Z jednoduchého důvodu: jejich skutečné jádro nemá hmotnou povahu.
Moudří lidé v dějinách lidstva věděli, že každý důsledek musí mít nějakou příčinu. Pro starodávné lékaře bylo léčení velkým uměním, které vyžadovalo obrovské množství poznatků a zkušeností Ale vyžadovalo také velmi etický přístup k nemocem i pacientům. Lékař byl pro pacienta zároveň psychologem, knězem, mágem. Důležitý byl jeho příkladný život, i morálka všeobecně, protože jen tak mohl očekávat, že ho pacient poslechne, bude následovat a zbaví se návyků, které ho k nemoci přivedly.
Současná medicína si dokáže dočasně poradit s důsledky a projevy nemocí, jejich příčiny však nezná. Proč lidé onemocní? Proč se někteří vyléčí a jiní ne?
Stará moudrost říká: „Odstraň příčinu a odstraníš i bolest.“. Jak tedy je možné vyléčit nemoci? Jedině tak, že nalezneme jejich příčinu a tu odstraníme. Je to jednoduché. Zbývá nám jen najít tu pravou, nejhlubší příčinu nemoci. Jak to udělat?
Někteří osvícení lékaři současnosti se pomalu přibližují tomuto starodávnému pojetí léčení. Hledají spouštěcí impulsy nemocí. Začínají tím, že se dívají na člověka jako na celistvou bytost, protože člověk není stroj, který se dá opravit, když je porouchaný, nestačí vyměnit jednu součástku, aby zase fungoval.
Člověk je bytost složená z mnoha úrovní. Kromě známé jedné viditelné a tří neviditelných zahrnuje také jistý vyšší princip, božskou jiskru, která je vůdčí částí člověka a zná jeho životní směr.

Nemoc je sama o sobě dobro, jehož cílem je podřídit osobnost božské vůli duše.
Už víme, že vyléčit nemoc znamená odstranit příčiny nemocí. Jenom je potřeba proniknout do veliké hloubky k té pravé příčině.
Podle dr. Edvarda Bacha, anglického lékaře z počátku 20. století, člověk zůstává šťastný, ctnostný a zdravý, dokud následuje tento princip se svém životě, dokud následuje Řád Universa. Nemoc přichází ve dvou případech.
Prvním případem je nenásledování tohoto vnitřního hlasu, odbočení z cesty řádu, dobra a spravedlnosti, po které nás naše duše vede. Vzniká nesoulad mezi duší a naší osobností, Druhým případem je to odklon od jednoty všech bytostí. Od toho společného božstva ve všech věcech a bytostech, tedy také v lidech. Pokud je člověk nechápe jako bytosti oživené stejným duchem jako je on sám. Odvrací se od nich a je vůči nim nespravedlivý.
Oba stavy způsobují vnitřní konflikt, který vede k nerovnováze v duši člověka. Déle trvající nerovnováha vytváří mentální a citové nedostatky a negativní stavy. A pokud i ty trvají delší dobu, mohou se projevit jako nemoc fyzického těla. Je známo velice dobře, jak výrazně na stav těla působí silný emocionální zážitek – strach, šok, neblahá zpráva. Člověk zbledne, začne mu bušit srdce, krevní tlak mu může výrazně stoupnout nebo klesnout. Může zvracet, mít průjem, žaludeční nevolnosti. Mohou se mu začít klepat ruce nebo se začne třást celý. Silné rozrušení se projeví na práci všech orgánových soustav. Je tedy logické, že pokud takový stav není příliš silný, zato však trvá velmi dlouho, musí se odrazit v problémech fyzického těla. Trvalé či dlouhodobé vnitřní konflikty se dříve nebo později projeví v konkrétních obtížích a nemocech.
Nemoci slouží k tomu, abychom pochopili, že jsme uhnuli ze stezky spravedlnosti. Narušili jsme rovnováhu, protože ta znamená zdraví – je to harmonie všech úrovní člověka. Nemoc tedy znamená vychýlení se z této rovnováhy. Výchylka je zpočátku nepatrná, téměř nepostřehnutelná, pouze na úrovni mysli nebo citů. A také se snadno dá vrátit. Pokud tento stav trvá, výchylka se zvětšuje, naše myšlenky a city si na ni zvykly, už ji považují za normální. Ale není to harmonický stav odpovídající zdraví. Takové rozpoložení duše vytváří poruchy v energetické části člověka. A poruchy energie vedou ke změnám fyzických orgánů.

V království lidského nitra není místo pro strach, neboť božství, jež je naší podstatou, je neporazitelné a nesmrtelné, a my, děti boží, si musíme uvědomit, že není čeho se bát.
Léčba nemocí je návratem k harmonii. Starodávní lékaři vkládali do mysli mnohem větší sílu než do fyzického těla. Mysl a psycha člověka má schopnost působit na tělo a ovlivňovat ho. A to platí i v případě nemocí. Pokud se uzdraví naše myšlenky a city, mnohem snáze přivedeme do harmonie i fyzické tělo. Jak to ale provést, když naše psycha je tak neuchopitelná a těžko kontrolovatelná?
Staré národy se často zmiňovaly o jisté vnitřní léčivé síle, která dlí v každém člověku. Nazývaly ji „vnitřní lékař“. Toho se snažili probouzet lékaři, mágové, šamani, léčitelé, aby obnovil svoji schopnost léčit a navrátil člověku zdraví. Dokáže dodat člověku ztracenou rovnováhu. Všechny ostatní léčivé prostředky v podobě léků, lékařů, magických formulí a nejrůznějších jiných metod sloužily především k tomu, aby vnitřnímu lékaři pomohly, aby ho povzbudily k činnosti.

Co je to tento vnitřní lékař?
Paracelsus o něm tvrdil, že je vnitřním alchymistou, nazýval ho Archeus. Působí na všech úrovních člověka, pomáhá správnému rozložení energií, správnému způsobu práce jednotlivých orgánů a všech ostatních částí člověka.
Kde najdeme vnitřního lékaře? Co dělá?
1) Na úrovni fyzické nás chrání před nemocemi. Do jeho působení patří i naše imunita, obranyschopnost, schopnost čelit vnějším útokům mikroorganismů, čelit různým nákazám a povětrnostním vlivům.
2) Na úrovni energetické probouzí naši sílu, abychom byli schopni se nemoci postavit, umožňuje nám, abychom byli schopni přijímat z potravy všechno, co je prospěšné pro naše tělo. Dokáže oddělit esenci z potravy od jedů, které jsou pro člověka škodlivé. Vytváří ochranné štíty proti nebezpečným vlivům záření nebo jiných energetických působení.
3) Na úrovni emocionální uklidňuje naše emoce a city. Bývají nemocí silně zasaženy a mohou podlehnout depresi, zoufalství a strachu. Podobné stavy duše nám brání, abychom nad nemocí zvítězili.
4) Na úrovni mentální nám pomáhá vytvářet představy zdraví, síly, pevnosti; podporuje správná rozhodnutí a odvádí naše myšlenky od nemoci, protože ty nás velmi oslabují a vyčerpávají.
5) Na úrovních ducha posiluje naši vůli bojovat s nemocí a vyléčit se.
Umožňuje nám rychleji a lépe se zotavovat z nemocí a zranění. Ale také dokáže léčit duši, abychom odolali jak vnějším, tak vnitřním psychickým vlivům. Jistým způsobem nás chrání před námi samými. Nedovoluje, aby nás porazila naše vlastní emocionální bouře, mentální prázdnota nebo naopak záplava kritických myšlenek a pochybností.
Jak probudit vnitřního lékaře, jak ho udržet silným? Abychom ho posílili, musíme ho dobře živit. Protože v dnešní době je dosti podvýživený. V okamžiku, když má pracovat a pomoci nám se uzdravit, nezbývají mu síly.
Pro dobrou péči o tělo je pro něj nejdůležitější čistota. Čistota vnější jako je pravidelné mytí a hygiena těla i oblečení. Do čistoty vnitřní můžeme zahrnout všechno, co jíme, pijeme, dýcháme. Ale co nám nabízí dnešní doba? Nepřeberné množství výrobků, ale málo z nich je živých. Potrava je uměle vyráběná, prochází nejrůznějšími procesy obohacení, urychlení, sterilizace, pasterizace, aromatizace, obarvování. Co z čistých jemných esencí zůstane pro naše tělo a pro výživu našeho vnitřního lékaře? Proto musíme vybírat spíše čerstvé jednoduché příliš neupravované potraviny, zelenina, ovoce, ořechy, přírodní vína a oleje, u nichž máme šanci na hodnotnou výživu.
Jaká je nejlepší strava pro duši vnitřního lékaře?
Pasivní stravou pro duši je vše, co přijímáme ze svého okolí. Všechna četba, všechny filmy v kinech a pořady v televizi, všechny rozhovory s přáteli, poslech hudby, vliv prostředí. Všechno může být buď prospěšné, v případě že to vše je harmonické a zahrnuje trvalé hodnoty v podobě krásy, dobra, pravdy a spravedlnosti. Ale také může být taková strava velmi škodlivá, pokud obsahuje dysharmonii, destruktivní myšlenky a emoce, negativní stavy duše. Můžeme však také aktivně pracovat na svém nitru a vytvářet tak ten nejlepší nektar pro vnitřního lékaře. Zmíním se o několika bodech:
- Neustále zkoumat sebe sama a pokud ve svém nitru nalezneme nějaký nedostatek, posilovat ctnost jemu protikladnou, protože ta nám pomůže zničit ho. Hodnota ctnosti je nezměrná. Je to největší pokad člověka, zdroj skutečného štěstí. Přestože v dnešní době devalvovala, často je navenek vysmívána, zůstává pevným a jasným bodem na životní cestě.
- Probudit v sobě schopnost posílit nadšení a chápat život jako jednu úžasnou dobrodružnou cestu světem. Dnešní materiální svět přivedl mnoho lidí ke ztrátě smyslu života a hlubokého štěstí pramenícího v nás samých. Lidé se místo toho snaží zabavit povrchními radovánkami, které však přinášejí pouze dočasné potěšení a zapomnění na vlastní potíže.
- Odhodit všechny obavy. Strach má velký vliv na to, že nemoci v dnešní době sílí. Strach se zvětšuje s majetkem, s bohatstvím, s rostoucím egoismem. Dnešní rozvinutá věda často podporuje tento strach, protože mluví o nákazách, které bychom mohli chytnout, o nemocech, které bychom mohli mít. A lidé, kteří jsou denodenně vystaveni takovému náporu vyhrožování, často nemoci podlehnou jen proto, že tento narůstající strach je oslabil a dovolil proniknutí nemoci do nitra člověka.
- Vytvořit si jasný vztah k tělu jako k nástroji duše, aby ona mohla dosáhnout poznání. Je třeba o něj pečovat, aby bylo dobrým nástrojem, pečlivě udržovaným, ale není cílem našeho života. Pokud vyjasníme tento vztah, dosáhneme souladu mezi duší a tělem a vytvoříme harmonický stav zdraví alespoň na této úrovni.
- Jako poslední bod nám zbývá schopnost žít v radostném rozpoložení. Je mnohem přirozenější lidské duši žít v radosti a dobré náladě než v pochybnostech, kritikách či depresích.

Rozvíjejme proto svou individualitu a osvoboďme se od všech světských vlivů, abychom dokázali naslouchat pouze pokynům duše a bez ohledu na okolnosti a vnější podmínky se stali svými vlastními mistry, kteří svoji bárku statečně vedou rozbouřeným mořem života, aniž by pustili z rukou její kormidlo.
Všichni chceme být zdraví, chtěli bychom toto zdraví i věnovat svým blízkým a přátelům. Kde můžeme najít tu moc? V našem vnitřním lékaři.
Kdo je ve skutečnosti tímto lékařem? Je to obyvatel našeho vnitřního života, filozof v nás, Ardžuna v nás, naše lidské Já. Jsme to my sami, naše vnitřní síla. Schopnost ušlechtilosti, imaginace i vůle. Jeho kořeny počínají v duši věčné a nesmrtelné. Jako takový má schopnost vyléčit všechny nemoci i bolesti a povznést nás do svého světa čisté Krásy, Dobra a Spravedlnosti.
Zbývá nám už jen ho odhalit a probudit.. A k tomu nám pomůže filozofie. Prostřednictvím lásky k moudrosti, lásky k tomuto vnitřnímu obyvateli i ke všem jeho hodnotám můžeme cestou poznání a ovládání sebe sama prorazit v sobě pramen životadárné síly. A budeme schopni léčit. Především sebe sama, ale i všechny kolem nás. Nejen z nemocí těla, ale možná z té nejhorší nemoci duše, jak ji nazýval Platon, z nevědomosti. Protože Filozofie je velkým a nejlepším lékem. Po malých kapkách moudrosti nás učí pomaličku nahrazovat nevědomost poznáním.

Jana Aksamítová