Příběh Marie Treben

(1907 – 1991)

Tato světoznámá bylinkářka s pozoruhodným osudem se narodila 27. září jako druhá ze tří dcer manželů Anny a Ignaze Günzelových v Žatci (bývalé Sudety). Od dětství trávila Maria prázdniny v rodině nadlesního, kde se rozvinula její láska k přírodě vštípená matkou a cit pro rostliny, které uměla časem všechny pojmenovat. V 10 letech ji hluboce zasáhla ztráta otce, který přišel při nehodě o život a za dva roky se pak dcery s matkou přestěhovaly do Prahy. Už jako mladá dívenka získávala Maria první zkušenosti s bylinkami, když si např. na radu jedné neznámé stařenky umyla své slabé a vypadávající vlasy odvarem z kořene lopuchu. Uvařila ho však příliš silný a nakonec musela vlasy ostříhat, jak byly silné a nepoddajné.

Po ukončení lycea začala Maria pracovat v redakci listu Prager Tagblatt a současně i pro spisovatele Maxe Broda, se kterým se zde seznámila. Na jedné z pravidelných návštěv pražské opery, kterou velmi milovala, se potkala se svým budoucím mužem Ernstem Gottfriedem Trebenem. Po svatbě v roce 1939 se přestěhovali do manželova rodného domu v Kaplici na jižní straně Českého lesa, kde se jim o pár let později narodil jediný syn Kurt. V roce 1945 byla celá rodina odsunuta, Ernst byl uvězněn a Maria strávila se svým synem dva roky v německých uprchlických táborech, kde málem zemřela na tyfus. Zachránil ji vlaštovičník a další byliny, které jí pomohly od žloutenky a jiných zdravotních potíží. Svého synka pak po dlouhém boji vyléčila pomocí mateřídoušky. I v tomto velmi těžkém období si Maria zachovala svou přátelskou a veselou povahu, pracovitost a silnou víru v lepší budoucnost. Koncem roku 1947 se manželé konečně znovu setkali a našli nový domov v Horním Rakousku. Zde se také Marii dostal do ruky recept na výrobu švédských kapek dle starého rukopisu Dr. Samsta, které od té doby často používala.

Dlouhá léta měla Maria pocit, že stále slyší vnitřní hlas nabádající ji, aby radila lidem, jak použít byliny. Po smrti matky v r. 1961 tento hlas ještě zesílil. Navíc se setkala s velkým rakouským biologem Richardem Weilfortem, který jí otevřel dveře k účinkům všech rostlin, co znala. Maria se pustila do četby starých knih o bylinách, rozmlouvala s lidmi z venkova, vyráběla svoje první esence podle starých receptů a pronikala hlouběji do tajů léčivých bylin. Svou první přednášku měla na žádost okolí během jednoho pobytu v lázních, kde se  prováděly procedury dle faráře Kneippa (jeho léčebné metody nadšeně používala Mariina matka) a sklidila obrovský úspěch. Následovalo množství pozvánek a proseb o písemný záznam Mariiných zkušeností, na něž odpovídá články v církevních novinách a následně i souborem textů Zdraví z Boží lékárny. Po přednáškách v Německu následovala také cesta do Ameriky, kterou v té době již 77-letá Maria Treben zvládla obdivuhodně dobře. Z velkého množství dopisů, které Marii přicházely, byla později sestavena také kniha Léčebné úspěchy Marie Treben.

Z jedné strany obdivovaná, z druhé pronásledovaná musela čelit Maria Treben také mnoha útokům a pomluvám často ze světa lékařů a farmacie. Ona sama přitom nikdy neznevažovala medicínu a naopak upozorňovala na to, že diagnózu musí stanovit lékař. Sama se nikdy nepouštěla do žádných experimentů. Byla to velmi skromná žena, která považovala za svou povinnost pomáhat lidem navracet zdraví a předávat své zkušenosti. Za skutečného lékaře však považovala sílu Boha, jenž se skrze byliny projevuje. A ona sama je pouze „Boží lékárnicí“ v jeho zahradě. V roce 1988 Marii velmi těžce ranila náhlá smrt milovaného manžela, se kterou se vytratila i její chuť do dalšího života a téměř přesně po třech letech 26. července jej následovala. Odkaz Marie Treben však žije dál ve všech, kteří zkoumají byliny a řídí se jejími radami a zkušenostmi. Odměnou je pak lepší zdraví, více energie a dobrá nálada.

Jana Kučerová