Vincenc Priessnitz – „vodní lékař“ (1799-1851)

„Následovat přírodu a nic nevynucovat. Opravdový lékař přebývá v člověku samém." 

Vyrůstal v Gräfenberku u Frývaldova v malebné přírodě Jeseníků. Jeho otec oslepl a po smrti staršího bratra musel Vincenc pomáhat s prací na rodinném statku, takže nemohl pravidelně chodit do školy. Ale o to více času trávil v přírodě, jejíž hlasy se naučil vnímat. Zejména vodu, o které říkal, že mluví, zpívá a léčí. Studená voda rozproudí krev a povzbudí tělo k tvorbě vlastního tepla, které navrací zdraví. Vincenc svými zábaly léčil nejprve sám sebe a v 15 letech začal pomáhat zraněné lesní zvěři i všem v okolí. Brzy se za ním sjížděli lidé z dalekých krajů a byl pozván i na císařský dvůr. V roce 1822 přestavěl rodný dům a založil tak první vodoléčebný ústav na světě, který je dodnes znám jako Priessnitzovy léčebné lázně.

Kromě zábalů, které jsou nejznámější, používal Vincenc Priessnitz také koupele, omývání studenou nebo odraženou vodou, potní kúry, sprchy nebo tzv. „čapí chůzi“ (chůze v bazénku s přírodní protékající chladnou vodou o teplotě 8–15 °C), která zlepšuje funkci srdce, cév, imunitu a je výborná proti stresům. Koupel horních končetin v mělkém bazénku pomáhá u migrény a nespavosti, poruch funkce štítné žlázy, zmírňuje alergie a zlepšuje dýchání. Mimo to má vodoléčba velmi dobrý vliv na různé neurózy i hlubší psychické poruchy a zlepšuje všechny poúrazové stavy. Až do současnosti se v obecném povědomí dochoval tzv. „Priessnitzův zábal“, kdy přikládáme na postižené místo látku namočenou ve studené vodě, na ni přiložíme neprodyšnou látku (nebo igelit) a nakonec vše obalíme suchou látkou. Obklad se má sundat po dvou, nejdéle třech hodinách. Při opakování je třeba dodržet přestávku tří až čtyř hodin. Tento zábal se používal u angíny, zánětu hrtanu (laryngitidy), astmatu, horečky, na hrudník při suchém dráždivém kašli, na klouby při revmatických obtížích a k relaxaci kosterního svalstva. Nedoporučuje se přikládat na místa infikovaná, záněty, špatně se hojící rány, kožní nemoci typu ekzém apod. V případě malých dětí je dobré se nejprve poradit s lékařem. Důležitou součástí vodoléčby Priessnitze byly vždy procházky na čerstvém vzduchu, spánek, jednoduchá strava, pohyb často spojený s prací a hlavně ochota nemocného přizpůsobit se dennímu režimu. Ten byl založen na řádu, disciplíně, důvěře a vůli se vyléčit, ale i na psychické čistotě. Nesmělo se totiž mluvit příliš o nemocech a problémech. Vidíme tedy, že šlo spíše o komplexní přírodní léčbu, než jen o pouhou vodoléčbu. Sám Priessnitz říkal, že se snaží navrátit člověka přírodě, které se vzdálil, když ztratil vnitřní harmonii. A tu může znovu nalézt každý z nás, pokud chce a je ochoten pro to něco udělat.

Jana Kučerová

Read more...

Med

Med byl už od dávných dob velmi důležitou surovinou, která sloužila jako potravina i jako lék. I dnes můžeme využít v každodenním životě jeho léčivých účinků, které vychází z toho, že v sobě shromažďuje to nejlepší z rostlin a včel. Jeho velmi pestré složení závisí na původu nektaru nebo medovice, i na prostředí, ve kterém včely pracují, proto se některé medy mohou svým obsahem jednotlivých látek výrazně lišit.  Základem medu jsou především cukry, obsahuje však i bílkoviny, tuky, enzymy, vitamíny, minerální látky, rostlinné silice, aromatické látky. Harmonická kombinace těchto látek i přírodní tvorba medu z něj dělají velmi užitečný a všestranně použitelný lék.

Na únavu a vyčerpání: med je především velkým zdrojem energie. Obsahuje různé druhy cukrů, nejvíce glukózu a fruktózu. Glukóza se vstřebává již v ústech, fruktóza o něco pomaleji, ale oba cukry jsou okamžitým zdrojem energie. Naopak sacharóza a dextriny organismus odbourává pomalu, jsou proto zdrojem energie na dlouhou dobu.

Na horečku a nachlazení: med je známý svými antibiotickými i antivirotickými účinky, proto je velmi užitečné doplňovat léčbu infekcí a nachlazení medovými přípravky. Med také snižuje horečku a zabraňuje febrilním křečím u malých dětí. Může se užívat přímo po lžičkách nebo v čaji, jehož teplota by neměla přesáhnout 50 st. Celsia, protože při vyšších teplotách se účinky medu ničí. Pro své mukolytické účinky se používá ke zlepšení vykašlávání a rozpouštění hlenů při infekcích horních i dolních cest dýchacích.

Na nespavost a nervozitu: med působí blahodárně na nervovou soustavu, dokáže harmonizovat a uklidňovat, ztiší nepříjemné myšlenky v hlavě. Podává se polévková lžíce před spaním, může se rozmíchat v nápoji nebo i v mléce. Je vhodný také na uklidnění malých dětí a nově dokonce vědci vyvrátili předsudek, že medem se kazí zuby. Naopak med svými antibakteriálními účinky zabraňuje jejich kazivosti.

Posilování imunity: med byl našimi předky označován jako elixír mládí, protože při pravidelném užívání zvyšoval odolnost organismu a údajně prodlužoval život. Takové účinky získává nejenom kvůli již zmíněnému složení, ale i proto, že v medu jsou vždy obsažené i další včelí produkty – propolis podporuje jeho antibakteriální  vlastnosti a hojení ran, včelí vosk má desinfekčními účinky, pyl dodává medu hodnotné bílkoviny, mateří kašička má silné harmonizující účinky a je hlavním zdrojem vitamínů.

Med je skutečný zázrak přírody, jehož všechna tajemství ještě zdaleka nebyla odhalena, ale i přesto můžeme s důvěrou využívat jeho schopností, abychom dokázali své zdraví udržet pevné a díky němu mohli žít plnohodnotný život.

Jana Aksamítová

Read more...

Zázrak pro chladné měsíce

V dnešním článku o zdraví se zmíníme o dalším z tzv. „zázraků přírody“, tentokrát původem z Asie. Když ještě doplníme, že byl a je považován téměř za všelék a že se s ním nejčastěji setkáme ve formě žlutého nebo hnědého oddenku, který má výraznou štiplavou chuť, budou již mnozí tušit, že dnes bude řeč o zázvoru.

Zázvor pravý (lat. Zingiber officinale) je vytrvalá bylina, která dosahuje výšky až 2 metry. Potřebuje tropické klima a vysokou vlhkost vzduchu a většina současné produkce pochází z Indie. V asijské kuchyni má jako koření a lék své místo již více než 3000 let a do Evropy se dostal v období antiky.

Obsahuje více než 160 prokázaných chemických látek jako jsou vitamíny, minerály a také některé silice, z nichž nejvýraznější je gingerol, kterému zázvor vděčí za svou výraznou chuť a vůni.

Použití a účinky zázvoru jsou opravdu široké: jako prevence před chřipkou a nachlazením, při kinetózách (nevolnost při pohybu), k léčení různých zažívacích obtíží (zvyšuje tvorbu žaludečních šťáv a slin), při průjmových onemocněních, jako prostředek proti plynatosti, jako antipyretikum (vyvolává pocení a snižuje horečku), k uvolnění křečí či ke zklidnění. Má obecně protizánětlivé a analgetické účinky, takže může pomoci, když už nám nějaký ten zánět v krku propukne nebo když nás rozbolí hlava, svaly či klouby.

Nejčastější forma užívaní zázvoru jako léku je zřejmě ve formě zázvorového čaje, resp. vývaru. I když lze zakoupit zázvor drcený i sušený v praktických sáčcích, čerstvý zázvor je zřejmě nejlepší volbou. Po zakoupení části oddenku (v ceně asi 90 Kč za kilogram), vydrží poměrně dlouho, rozhodně i několik týdnů. Čaj lze připravit například tak, že na plátky nakrájený kousek  v délce cca 1-2 cm zalijeme vroucí vodou a necháme stát min. 10 minut. Silnějšího nápoje dosáhneme tak, že oddenek nastrouháme. Pak nám obvykle stačí poloviční množství.

Zázvorový čaj je ideální osladit medem a přidat čerstvou citronovou šťávu. Tím vznikne skutečný elixír.

Mezi méně známé druhy použití zázvoru patří například zázvorový ocet, který lze použít ve spojení s nasekanou cibulí pro krční zábal při zánětu hrtanu. Na různé druhy obkladů a masáží se hodí i zázvorový olej.

Ačkoliv je zázvor v mnoha ohledech přínosný pro zdraví člověka, je dobré vždy jeho pravidelné používání jako léku konzultovat s lékařem. Nežádoucích vedlejších účinků není mnoho, ale jako u všech ostatních léků včetně těch, které pocházejí z naší přírody, není použití zcela bez rizik. Bez konzultace s lékařem by se zázvoru měly určitě vyhnout osoby se žlučovými kameny, s refluxní chorobou jícnu a se vředy v trávicím traktu. Vnější použití pak nelze doporučit v případě některých kožních onemocněních a přímo na otevřené rány.

Ing. Ondřej Aksamít

Read more...

Česnek pro zdraví

Přichází podzim a s ním i sychravé počasí spolu s různými virózami a nachlazeními. Po ruce však máme různé přírodní prostředky jako je např. česnek. V obchodě koupíme různé druhy česneku setého a na jaře je možné v přírodě sbírat divoce rostoucí česnek medvědí, který má mnohem silnější účinek (používají se čerstvé listy nebo tinktura, sušením listů se ztrácí jejich síla). Nutno podotknout, že přestože se v obchodech stále méně setkáváme s česnekem českého původu (z důvodu dovozu levného česneku ze zahraničí), svou kvalitou vysoce převyšuje všechny ostatní. Nejlepší je samozřejmě česnek z vlastní zahrádky.

Využití česneku je opravdu bohaté. Je silným přírodním antibiotikem, ředí krev a snižuje vysoký krevní tlak i hladinu cholesterolu a tuku v krvi, snižuje riziko rakoviny, působí příznivě při artróze a revmatismu, zmírňuje plicní a zažívací infekce, zvyšuje imunitu a přispívá k odstraňování škodlivých látek a střevních parazitů z těla. Dále zlepšuje pružnost cévních stěn, pomáhá při cukrovce, kašli a kloubních potížích, zmírňuje bolesti v krku při nachlazení, odstraňuje nadýmání (hlavně česnek pečený ve slupce), léčí opary a má příznivý vliv na mozkovou činnost. Celkově působí česnek proti plísním, virům, bakteriím a jeho aroma odpuzuje komáry. Rozpůleným stroužkem česneku můžeme potřít bodnutí hmyzem, bradavice, kuří oka, akné i omrzliny, ale je možné použít i při česnekový krém, ocet, zábal, koupel, kapsle, sirup aj.

Užívání česneku společně s inzulínem je lépe konzultovat s lékařem a není dobré brát větší množství česneku společně s antikoagulačními léky. Stále však platí, že je česnek lehce dostupný, levný a má okamžitý účinek zejména jako prevence.

Tip: pro snazší loupání můžeme česnek namočit na půl hodiny do studené vody nebo jej spařit vroucí vodou a osušit

Jak odstranit česnekový zápach:
- z rukou pomocí osoleného citronu
- z dechu žvýkáním čerstvé zelené petrželky, pažitky, řeřichy, anýzu, fenyklu, skořicové tyčinky, jablka, semen koriandru nebo pár zrnek pražené kávy, vypitím sklenice mléka nebo mátového čaje (účinky jsou individuální, každý ať si najde svůj způsob)
- z nádoby vypláchnutím vodou a vložením novinového papíru (za pár dnů je zápach pryč)

Přeji všem příjemný podzim bez nemocí a na závěr přidávám jeden recept.

TINKTURA Z ČESNEKU SETÉHO:
250 g česneku naložit do 1 litru pálenky a nechat 14 dnů odstát při teplotě asi 30 stupňů. Láhví několikrát denně důkladně zatřepat a po 14 dnech obsah scedit. Tinktura vydrží zhruba jeden rok.

Jana Kučerová

Read more...

Homeopatie

Similia similibus curantur - podobné léčí podobné – to je základní princip léčebné metody  známé jako homeopatie. Toto pravidlo není její výsadou, je dobře známé z lidového léčitelství, u nás používáme rčení:  „Čím ses pokazil, tím se napravíš.“ V anglicky mluvících zemích existuje přísloví: „Sněz chlupy psa, který tě pokousal.“

           Princip spočívá v podobnosti, pokud nějaká látka v běžné koncentraci vyvolá určité příznaky, tak v homeopatickém ředění, které je velmi nízké, podobné příznaky léčí. Dobrým příkladem je lék Allium cepa, připravený z cibule. Při krájení dráždí sliznice horních cest dýchacích a spojivky očí, homeopaticky naředěná cibule léčí rýmy nejrůznějšího původu, klasickou rýmu z nachlazení, alergickou, vazomotorickou. Není důležité, co rýmu způsobuje, podstatné je, jak vypadá, v tomto případu je vodnatá, pálivá, dráždí kůži a je doprovázená nedráždivým slzením.           

         Při výběru homeopatického léku neošetřujeme nemoc, diagnózu, ale hledáme konkrétní lék pro konkrétního pacienta, léčba je přísně individuální. Mnoho lidí může být alergických na jeden druh pylu, ale jejích rýma může vypadat pokaždé jinak, někdy svědí a zarudnou oči, ucpe se nos, objeví se kašel, nebo kýchání. Stejnou nemoc léčíme u různých pacientů různým lékem, podle toho jak reagují.

            Lék se vybírá na základě podrobného vyšetření, kdy se potíže objevily, co způsobuje jejich zlepšení, zhoršení, jak často se objevují, co přináší  úlevu, zajímáme se o všechny příznaky a potíže a všechny okolnosti onemocnění, protože různé příznaky můžeme léčit jedním lékem. Řada zdánlivě různých obtíží spolu často souvisí, protože naše tělo tvoří jeden harmonický celek a pokud se poruší rovnováha na jednom místě, musí se vyrovnávat v celém organismu.

            Homeopatie léčí akutní i chronické, opakující se nemoci. Řadíme ji do takzvané informační medicíny. Příznaky nemocí, které se objevují nepotlačuje, nemaskuje, ale přináší organismu informaci o tom, jak má obnovit svou rovnováhu, jak odstranit skutečnou příčinu nemoci a uzdravit sám sebe.  Na začátku léčby  se může objevit krátkodobé zhoršení, které je součástí ozdravného procesu. Nežádoucí účinky se neobjevují, nemá je co vyvolat. Metoda je velmi šetrná, bezpečná a oblíbená také v léčbě těhotných a dětí.

          Homeopatie není  všemocná ani zázračná, ale je to velmi dobrá a účinná  metoda, pokud chceme pečovat o svoje zdraví v souladu s přírodou, pokud chceme  dosáhnout zdraví cestou obnovení přirozené rovnováhy.

MUDr. Jana Hastíková

Read more...

Bachova květová terapie pro zvířata

V posledních několika desetiletích se stále více prosazují tzv. alternativní metody léčení u lidí, stejně jako u zvířat. Mezi důvody tohoto trendu patří například vedlejší účinky mnoha běžných léků a také jejich stoupající cena. Neznamená to odmítnutí současné moderní medicíny, protože ta je v mnoha případech nenahraditelná, ale je jistě pozitivní, máme-li na výběr z více způsobů léčby. Ideální pak je, pokud se tyto metody vzájemně doplňují.

Bachova květová terapie je stále dostupnějším a jednoduchým způsobem léčení. Základem je pochopení psychosomatického charakteru nemoci, tedy vztahu mezi našimi náladami, pocity a obecně emocionálními stavy a naším celkovým zdravím. Vytvořením rovnováhy na úrovni psychiky lze v mnoha případech navodit celkový stav harmonie, tedy zdraví. Anglický lékař Dr. Edward Bach objevil vztah mezi určitými rostlinami a konkrétními psychickými stavy, takže podáním několika kapek esencí z květů těchto rostlin lze v pozitivním smyslu ovlivnit nebo i zcela odstranit negativní emoce jako je strach, agresivita, pocit osamělosti, žárlivost, posedlost, apod.

Každý majitel psa nebo kočky by jistě souhlasil, že emoce nejsou vlastní pouze lidem, ale i našim zvířecím přátelům. Ba co více, právě pro zvířata jsou emoce nejvyšší potřebou i projevem jejich života, a proto jsou ideálními příjemci tohoto druhu léčby.

Použití esencí u zvířat je podobné jako u lidí. Kočka nebo pes nám sice neřeknou, jak se momentálně cítí, ale na základě pozorování zvířete můžeme přesto emoce identifikovat a vybrat jednu nebo více esencí, které konkrétním negativním emocím odpovídají. Když hledáme ty správné esence, je užitečné, pokud se nám alespoň na chvilku podaří dívat na svět pohledem zvířete. Naše životní cíle, hodnoty a potřeby se obvykle liší od těch, které mají naši čtyřnozí přátelé, a proto i vnímání reality se může v mnoha případech lišit. Člověk si obvykle dokáže logicky zdůvodnit, proč nemůže být stále nablízku tomu, koho má rád. Zvíře toto vnímá zcela odlišně a je nutné to vzít v úvahu.

Uveďme několik příkladů použití esencí pro konkrétní emocionální stavy zvířete: Pokud náš Puňťa reaguje velmi nepřátelsky na jiná zvířata, lidi i různé situace, může mu esence Buku lesního (angl. Beech) pomoci nalézt tolerantnější přístup k okolí. Strach z konkrétních věcí, jako je návštěva veterináře nebo silvestrovský ohňostroj, lze tlumit použitím esence Kejklířky skvrnité (angl. Mimulus). Stýská-li se naší Micince, pokud jsme se právě přestěhovali nebo pokud ztratila svého zvířecího či lidského kamaráda, může jí pomoci Zimolez kozí list (angl. Honeysuckle) nebo Vlašský ořech (angl. Walnut).

Při výběru těch správných esencí pro našeho zvířecího společníka nám formou konzultace může pomoci specialista, který absolvoval kurz používání esencí Dr. Bacha a má v této oblasti již nějaké zkušenosti. Následně můžeme stejného specialistu rovnou požádat o přípravu tzv. užívací lahvičky, která obsahuje vybrané esence.

Ing. Ondřej Aksamít

Read more...

Léčba koněm

Blíží se prázdniny a s nimi i čas dovolené a aktivit zaměřených na zábavu, odpočinek, sport a posílení zdraví. To vše v sobě spojuje hiporehabilitace s mnoha možnostmi, které nám nabízí. Může pomoci při léčbě pohybového ústrojí (vadné držení těla, stavy po úrazu páteře), nemocí oběhové a dýchací soustavy, ale také dokáže zlepšit psychický stav v případě různých duševních potíží. Jízda na koni však není vhodná pouze pro lidi se zdravotními problémy, ale může prospět komukoli z nás.

Uveďme tedy krátce, co nám kontakt s tímto nádherným a ušlechtilým tvorem přináší:

Silnější a pružnější tělo
Již T.G. Masaryk říkával, že kůň je nejrychlejší tělocvik, neboť cvičí najednou celé tělo. Hřbet kráčejícího koně nutí jezdce balancovat a přizpůsobit se pohybu zvířete tak, aby zamezil pádu. Přitom se aktivuje řada svalů, klouby, nervová, oběhová i dýchací soustava a zlepšuje se vědomá kontrola pohybu a držení těla. Proto může být jízda na koni lékem i skvělou prevencí různých bolestí zad.

Harmonická a vyrovnaná psycha

Kontakt s koněm přináší zlepšení nálady, soustředění a celkové zklidnění. Zároveň se rozvíjí sociální dovednosti, pocit odpovědnosti, sebedůvěra, sebekontrola, schopnost překonat strach nebo projevit pocit štěstí a lásky. Kůň je mistrem nonverbální komunikace a reaguje přirozeně bez předstírání a předsudků na momentální rozpoložení člověka, který s ním pracuje. Dává mu tím zpětnou vazbu a možnost sebereflexe a opravy případné chyby v chování.

Přestože jsou koně považováni za velmi tolerantní a trpělivá zvířata, pokud začínáte, pracujte s nimi vždy
v přítomnosti zkušené osoby. Většina zbytečných úrazů a nehod má původ v neporozumění a špatném zacházení s koněm z důvodu nevědomosti nebo nedostatku zkušeností.

Přeji vám krásné léto s koňmi!

Jana Kučerová

Read more...

Jaro a očistná dieta

Jaro je v plném proudu a my znovu nabíráme sílu po dlouhé zimě, příroda se probudila a již nám dává první plody v podobě jarní zeleniny a bylinek. Od pradávna bylo období jara okamžikem pro pročištění organismu. Existuje řada různých návodů na jediné a zaručené očistné kúry. Aniž bychom se chtěli přiklánět ke kterékoliv z nich, je jasné, že mají mnoho společného. Takže se v krátkosti můžeme podívat na to, jaké zásady by měl mít takový jídelníček.

Důležitou součástí bývá vždy omezení nebo úplné vyloučení masa a to hlavně červeného a veškerých uzenin, přípustné jsou většinou ryby a mořské plody, i když ani ty ne denně. Mezi zakázané potraviny obvykle patří bílý cukr a bílá mouka, které jsou bohužel řadou úprav zbaveny velké části důležitých živin a lidský organismus spíše zatěžují než aby mu pomáhaly. Samostatnou kapitolou je kravské mléko a veškeré mléčné výrobky, které v mnoha tradičních kulturách, jako např. v medicíně staré Číny, jsou vnímány jako potraviny pro člověka spíše škodlivé, přestože nás současné reklamy přesvědčují o pravém opaku. Mléko a mléčné výrobky zvláště z kravského mléka, jsou jednou z potravin způsobujících výrazné alergické projevy všeho druhu, proto čínská medicína při alergii nebo např. i infekcích dýchacích cest se zahleněním důrazně doporučuje vynechání těchto potravin. Dalšími zakázanými potravinami jsou káva, černý a zelený čaj, všechny perlivé limonády a alkohol snad kromě trochy červeného vína.

A co nám tedy zbývá: ovoce, zelenina, luštěniny, rýže, některé u nás méně používané obiloviny jako jsou jáhly, pohanky, quinoa apod., sojová mléka a jogurty, vejce, občas trochu bílého masa a k pití čistá voda, bylinkové čaje, ovocné a zeleninové šťávy. Je pravda, že dodržování těchto zásad vyžaduje více přemýšlení a plánování a o něco více času. Rychlosti občerstvení párkem v rohlíku může máloco konkurovat, ale na druhé straně nám to přinese pocit lehkosti a nabití energií, což za to jistě stojí. Takže nezbývá to alespoň na měsíc nebo dva vyzkoušet.

MUDr. Lucie Šrámková

Read more...

Morálka jako lék

Celý život člověk objevuje pravdu a získává zkušenosti prostřednictvím nejrůznějších radostí a bolestí spojených někdy i s nemocí. Pojďme se nyní podívat, co vše na nás působí a jak ještě si můžeme chránit zdraví, pomineme-li známé rady týkající se životosprávy, pohybu a pod.

OBRAZ DNEŠNÍ DOBY
Člověk současného světa je vystaven mnoha tlakům z okolí. Tato doba se také nazývá „éra informací“, které se na nás linou z televize, reklam, rádia, novin, časopisů či plakátů. Běžně už  člověk nemá sílu je všechny opravdu vnímat, přemýšlet o nich a protřídit je. S narůstajícím množstvím slov se ztrácí i jejich obsah a hodnota. Stávají se prázdnými skořápkami nebo dostávají jiný význam. Daný slib už nemá takovou váhu jako ve starém Římě, nelze se spolehnout dokonce ani na podepsanou smlouvu, protože stačí jedna právnická klička nebo nepřesně formulovaná věta a vše nad podpisem neplatí.
Prostřednictvím mnoha informací na jedince dýchá stále narůstající materialismus a konzumní způsob života, které vyžadují, aby se jim všichni podřídili. A z velké míry se jim to i daří. Lidé chodí „šopovat“ do nákupních center, zajímají je zejména o peníze (protože „zadarmo přece ani kuře nehrabe“), chtějí mít dostatek jídla, pohodlí a zábavy. Pohodlnost a lenost jsou jedni z nejsilnějších „kuruovců“ dneška. Platon ve svém Mýtu o jeskyni popisuje zajatce jeskyně spoutané tak, aby se nemohli pohybovat a vyjít ven, kdyby náhodou chtěli. Dnes v jeskyni žádná pouta nepotřebují. Mají tam pohodlný gauč s plazmovou televizí a právě jejich lenost a netečnost uspaného vědomí jsou zárukou, že se jim nikdy nebude chtít jeskyni opustit. Díky pohodlnosti se v dnešním světě zaměňují ctnosti za neřesti, slabosti jsou vychvalovány a dobré vlastnosti jsou zesměšňovány. Odvážný má nálepku nerozumného, poctivý je za hlupáka, nezdvořilost je chápána jako upřímnost a spontánnost, která je člověku přece přirozená. A tak reklamy oslovují výhradně nižší já v člověku slogany: „když musíš, tak musíš.... následuj instinkt....“ apod.
Pozornost člověka se zaměřuje hlavně na tělo a jeho potřeby, sílí egoismus a netolerance. Zároveň se šíří války, chudoba a s narůstající migrací se zvyšuje také rasismus a xenofobie. Stále častěji se můžeme setkat s násilím a agresivitou dokonce i u malých dětí na základních školách. Ve městech se už neútočí jen v noci, ale i za bílého dne. Lidé se bojí lidí a uzavírají se do svých životů naplněni strachem a obavami, které navenek vypadají jako lhostejnost. Mnohdy to také lhostejnost je. Vede se způsob života, který není ohleduplný ani k přírodě a často ani k těm nejbližším.
V iluzi absolutní svobody se stává člověk velmi nesvobodným a závislým na vnějších vlivech. Dovedete si představit, co by se dělo, kdyby na dva dny vůbec nefungoval elektrický proud? Přečkali by lidé tuto dobu s důstojností jim vlastní nebo by se objevily krádeže, drancování a násilí? Možná ani netušíme, jak blízko se někdy nacházíme středověku. Ztrácí se jistoty – ze dne na den jen možné přijít o zaměstnání (venku přece čeká celá řada dalších zájemců), partnera či majetek. Toto vše ještě prohlubuje současná světová ekonomická krize.
Dalším tlakem v životě je stres. Stále více času tráví lidé ve svých zaměstnáních, honí se za termíny a zvedají telefony, ze kterých zní požadavky oznamující „včera bylo pozdě“. V tom všem, co jsme už napsali a ve snaze stihnout vše, volí jedinec cestu nejmenšího odporu.  Přijme jeden z názorů, aniž by se nad ním opravdu zamyslel a ztotožnil se s ním, řídí se reklamou, i když ví, že neříká pravdu a jejím hlavním cílem je prodat, ve volbách dá hlas tomu, kdo na něj nejlépe zapůsobí ve své kampani, aniž by se o dotyčném dozvěděl něco více. Jedním z hesel demokracie je sice svoboda, ale ve skutečnosti je člověk svazován závislostí na penězích, majetku a televizi. Na jednom konci světa trpí děti podvýživou těla a na druhém podvýživou duchovní. Rodiče ne ně nemají čas a chybí jim láska, zájem, pochopení, pochvala...

A CO ZDRAVÍ?
Takový způsob života se zákonitě odrazí i na zdraví člověka. Naši populaci sužuje mnoho chronických a civilizačních onemocnění. Neustále narůstá procento alergiků, osob se srdečním a cévním onemocněním, diabetem apod. Samozřejmě to souvisí s prostředním, ve kterém žijeme, se znečištěním přírody způsobeným neúctou k ní. Svůj vliv má i množství umělých látek nacházejících se nejen kolem nás, ale také v potravinách, které přijímáme. Je však správné hledat příčiny dlouhodobých a někdy z pohledu lékařské vědy nevyléčitelných onemocnění jen ve vnějším světě? Vždyť prostředí, které kolem sebe vytváříme, je do jisté míry odrazem našeho neviditelného nitra. Máme v sobě také tolik umělých, nezdravých a nečistých věcí?

CO ZNAMENÁ BÝT NEMOCNÝ?
Toto slovo můžeme rozdělit na ne – mocný.  Tedy ten, kdo nemá moc nad svým tělem, nad svými emocemi a myšlenkami, nad svým životem. Stal se loutkou ve společnosti, jedním v davu, ztratil vlastní identitu a nemá dostatek síly být pánem sebe sama. V jeho mysli vládne sebelítost a sebeomlouvání. Samotná nemoc se obvykle začíná řešit, až když omezuje člověka na fyzické úrovni a mnohdy to končí užíváním léků, které pouze mírní příznaky a ty se ihned po jejich vysazení znovu vrací. Znamená to, že stále nebyl odstraněn kořen problému. Tento způsob „léčby“ je dnes nejrozšířenější. Ponořeni do materiálního světa se stávají nemocní doživotními konzumenty prášků. Za viníky nemoci jsou považovány mikroby, bacily, roční období, úraz nebo náhoda. Existuje však také jiný přístup, který hledá opravdovou příčinu nemoci. Její kořen se totiž nachází na jiné úrovni než fyzické a přestože se o tom stále více mluví, současná věda většinou neumí psychosomatická onemocnění správně léčit. Jedna léčebná metoda se ale zaměřuje na příčinu nemoci a nazývá se etikoterapie. Chápe, že nemoc je jako přítel, který nás upozorňuje na porušení určitých zákonů nebo pravidel.
„...skutečný lék je to, co přivede nemocného do souladu s vesmírným řádem. Jedině takový lék přináší zdraví.“ (1)
Etikoterapie hledá pramen zdravotních potíží v nehmotných úrovních člověka, což je v souladu s poznáním starých východních i západních kultur. Tradiční starodávná učení Egypťanů, Řeků, Indů, Mayů či Aztéků přirozeně hovoří o tom, že člověk není jen fyzickým tělem, ale že má i své jemnější, neviditelné části. My je známe jako psychickou a duchovní úroveň člověka. Dříve lékaři uzdravovali člověka zejména na těchto jemnějších úrovních, kde se nemoc projeví nejdříve. Až mnohem později je možné vnímat její odraz i ve fyzickém těle. Takto např. dlouhodobý stres a napětí způsobují zažívací obtíže, problémy v komunikaci a vztazích s druhými lidmi se odrazí v častých problémech s mandlemi nebo když člověk nedokáže kráčet životem rovně a vzpřímeně za svým snem, může se to projevit třeba bolestí páteře.
„... na počátku nemoci je pochybení v duši, v myšlence, ve slově , pak ve skutku, ve hmotě, v těle.“ (2)

SÍLA MYSLI
U zrodu mnoha nemocí se nachází právě myšlenka spojená s negativní emocí. Jedná se o různé kritiky, pochybnosti a nejistoty provázené strachem a úzkostí. Ale myšlenka může i uzdravit. Staří Řekové se snažili rozvíjet všechny úrovně člověka tak, aby existovala harmonie mezi myšlenkami, slovy a činy, protože jedině tímto způsobem je možné dosáhnout vnitřní harmonie a rovnováhy. Jen tak lze postavit vnitřní sloup v člověku, o který se může kdykoli opřít a který zůstane stát navzdory otřesům vnějšího světa. Čím pevnější je tento sloup, tím méně je člověk závislý na okolnostech. Tím větší je jeho sebevědomí neboli vědomí si sebe sama, toho kdo je a jaký je smysl jeho života. Každý z nás potřebuje smysl života. I kdyby byl malý a časem byl nahrazen větším. Je to zároveň cíl, ke kterému směřujeme. Tento přístup vyžaduje aktivitu a vlastní úsilí. Nestačí jen polknout pilulku, která dočasně zmírní nějaký problém. A cesta nejmenšího odporu není řešením. Vůbec první podmínkou je, že člověk musí opravdu chtít objevit skutečnou příčinu nemoci. Jinými slovy musí chtít poznat sebe sama, své silné i slabé stránky.
„V hloubce příčin všech nemocí lze najít sobectví." (3)

FILOSOFIE JAKO LÁSKA K MOUDROSTI
A to už se dotýkáme samotné filosofie jako lásky k moudrosti, která nám přináší poznání universálních zákonů i sebe sama. Umožňuje nám pochopit, proč se dějí některé věci v našem životě, seznamuje nás s různými úrovněmi vědomí a dovoluje nám získat sílu narovnat se a vzpřímeně kráčet životem dále navzdory všem překážkám a pokušením. Filosofie probouzí naše vědomí a vede nás k aktivnímu způsobu života. Učí nás žít bohatý vnitřní život, kdy krůček po krůčku dosahujeme vyrovnanosti, harmonie a pevnosti. A pokud se objeví nějaká nemoc jako hmotný důsledek duchovních příčin, je to upozornění na to, že něco není v pořádku, že jsme se někde odchýlili z řádu a jednoty s universem a přírodou.
K odstranění mnohých zdravotních potíží je třeba umět změnit své zvyky a stereotypy. Nejen co se týká životosprávy a pohybu, ale také v myšlení a chování, což je náročné, protože tuto práci za nás nemůže udělat nikdo jiný. Ani lékař, ani žádná pilulka. Tady už se musíme snažit my sami. Naštěstí máme Učitele, kteří nám ukazují cestu a mají s námi nekonečnou trpělivost. Můžeme čerpat ze zkušeností velkých mudrců a díky tomu odstranit případnou vnitřní bolest či nejistotu ještě dříve, než se odrazí na fyzické úrovni. Hledání moudrosti nám totiž přináší poznání, které je nejlepším lékem na nevědomost, pochybnosti, strachy a nejistoty. Jedna opravdová Idea dokáže vyléčit mnoho vratkých názorů. Filosofie nás učí vést sebe sama co nejlepším způsobem a stát se pánem svého života. Díky ní rozpoznáváme vlastní neřesti a probouzíme odvahu, statečnost, čest, odpovědnost, smysl pro povinnost, a jiné ctnosti. Zavádíme řád do svého nitra a dokážeme se očišťovat na všech úrovních. A to vše se musí projevit v praxi formou správného jednání. Filosofie nám dává morální hodnoty, je to velká vychovatelka.
„Jestliže někdo chce, aby lidé byli zdraví, musí je k tomu vychovávat, učit – a nejlepší léčba je prevence. Učit se žít tak, aby nemoc nevznikala. Je třeba začít od dětí a od výchovy k zdravému způsobu života.“ (4)
Nejlepším lékem na jakoukoli nemoc je prevence a nejlepší prevencí proti onemocněním duše a těla je filosofie - láska k moudrosti. Užívejme ji plnými doušky a nabídněme tento recept všem, kteří ho ještě neznají. Zasadíme tak další semínko pro novou renesanci.

Jana Kučerová

Citace: Co s doktorem, Vladimír Vogeltanz, Fontána, Olomouc, 1997

Read more...

Bylinky za oknem

Jednoduchým způsobem jak podpořit své zdraví a potěšit chuťové buňky, je pěstování bylinek za oknem či na balkóně. Mnoho receptů dokonce čerstvé byliny vyžaduje. Stačí nám k tomu truhlík nebo květináče, trocha kvalitní zeminy a světlé místo. Pěstovat tymián, bazalku, majoránku, dobromysl, šalvěj, rozmarýn, saturejku, petrželku, meduňku, mátu, pažitku, libeček a další od nás nevyžaduje žádné zvláštní schopnosti a podmínky. Základním předpokladem je mít k dispozici místo, kam několik hodin svítí slunce. Ideální je východ nebo západ, při jižní dispozici je zapotřebí rostliny přistiňovat před poledním sluncem.

Kdo má trochu zkušeností, může to zkusit ze semínek (do poloviny března), ale nejjistější je nakoupit v zahradnictví předpěstované rostliny. U rostlin ze supermarketu hrozí nebezpečí, že jsou pěstovány pro rychlou sklizeň a likvidaci. Je důležité je co nejdříve přesadit a potřebují postupnou aklimatizaci na podmínky okna nebo balkónu. Vybírejte rostliny zdravé, a chcete-li je pěstovat sesazené v jednom truhlíku, dbejte na jejich podobné nároky. Například šalvěj, tymián, rozmarýn, saturejka, dobromysl nemají rády přílišné mokro a snesou půdu sušší. Naopak bazalka, máta, libeček nebo majoránka přeschnutí snáší velmi špatně a vydatnou zálivku potřebují.

Při výsadbě dbejte na dobrou drenáž, aby bylinkám neuhnívaly kořeny a použijte kvalitní zahradnický substrát. Důležité je i to, abychom jim ve společném truhlíku nechali dostatek prostoru. Z toho důvodu je obvykle lepší vzrůstné druhy jako je libeček, levandule nebo rozmarýn sázet do samostatných květináčů. Budou-li byliny umístěny venku, natrvalo je tam raději dejte až v polovině května, aby je nepoškodily nízké teploty. Obzvláště nebezpečné je to pro jednoleté druhy, jako je bazalka, pro kterou je nebezpečná už teplota pod 10 °C.

Zalévat je důležité pravidelně a pokud možno zeminu nenechat přeschnout a to ani u těch druhů, kterým to tolik neškodí, protože přeschlý substrát do sebe jen těžko a pomalu opět absorbuje vodu, která tak při zálivce z větší části proteče a rostliny budou stále trpět suchem. Přihnojovat je možné, ale není zapotřebí častěji než zhruba jednou za měsíc až dva hnojivem na zelené rostliny, které podporuje růst nati, jež je cílem naší sklizně.

A na závěr nezapomeňte bylinky pravidelně sklízet, a to i tehdy, pokud je zrovna nepoužijete. Pravidelným zaštipováním budou košatější, vzhlednější a dají i větší úrodu. A pokud to, co okamžitě nespotřebujete, usušíte na zimu a dobře uskladníte, zjistíte, že i tehdy nejspíš budete mít koření voňavější než z obchodu.

Ing. Miroslav Huryta

Read more...

Fytoterapie

Jak léčivky zpracovávat k užití?

Cílem této práce bylo shromáždit nejrůznější návody na zpracovávání léčivých rostlin, vybrat typické i méně známé způsoby, které jsou aplikovatelné v našich podmínkách. Chápu tuto práci jako první krok k praktické fytoterapii.
Jako další kroky budou následovat poznatky s řešením konkrétních problémů, onemocnění včetně tzv. civilizačních, protože se s jejich následky potýkáme každý. Chtěla bych se zaměřit i na preventivní užití, detoxikaci a získat zkušenosti ve svém okolí.


Čerstvé, rostliny v syrovém stavu
Některé léčivé rostliny lze používat přímo po očištění vlhkým hadříkem nebo oplachem pod tekoucí vodou. Jde o žvýkání listů či květů, přídavek do salátů či jiných pokrmů nejen s cílem léčit, ale i ochutit.

Čerstvé šťávy (succi)
Rostlinný materiál se rozemele, vymačká, vylisuje, odstředí. Podává se přímo, uchovává se maximálně 2 dny v chladničce nebo se zamrazí. Některé šťávy se neužívají zasyrova, musí se tepelně upravit.

Léčivý čaj
Běžná denní dávka je 2-3 šálky 0,2 l denně nebo se po doušcích popíjí stejné množství v průběhu dne. U mladistvích a starších lidí se snižuje dávka o 1/3, dětem do 10 do 12 let o 1/2, mladším dětem se podává 1/8 – 1/4 dávky.
Pokud se používá sušená droga*, na přípravu čaje se bere 1 díl drogy, pokud se pracuje s čerstvými rostlinami, použijí se 1-3 díly. Na 1 šálek se používá 1-2 čajové lžičky, na celodenní dávku čaje (0,5 - 0,7 l) použijeme 2 polévkové lžíce drogy.
* Drogy jsou usušené nebo jinak konzervované rostliny, živočichové, jejich části nebo produkty jejich metabolismu. Pojmenování pochází z nizozemského slova droog = suchý, vztahující se k vysušenému stavu zboží.

Macerát (studený výluh)
Droga se přelije studenou převařenou vodou a nechá se stát 3 – 12 hodin při teplotě 15 – 20°C. Poté se scedí.

Nálev (infusum)
Droga (listy, květy, nať) se přelije vroucí vodou a nechá se stát v přikryté nádobě 15 minut. Poté se scedí.

Odvar (decoctum)
Droga (kořeny, kůra, bobule, nať, výjimečně květy) se přelije studenou vodou a v přikryté nádobě se přivede k varu po dobu 5 – 10 minut (některé se vaří i déle než 1 hodinu), po té se nechá ještě 15 minut stát. Poté se scedí.
Čínský odvar je mnohem koncentrovanější (na 150 g drogy se použije 1 l vody), varem se zahustí na 0,3 – 0,4 l. Užívá se v ředěné podobě.

Thea herbarii
3 polévkové lžíce drogy se večer přelijí 0,8 l převařené studené vody, do ráno se nechá macerovat. Ráno se přivede macerát k varu, nechá se projít několik vteřin varem, 10 minut se nechá odstát a scedí se.
Užití: 0,2 l se pije na lačno, zbytek se popíjí z termosky během dne po doušcích.

Spojený čaj
Pro směsi, ve kterých jsou byliny, které obsahují rozdílné části drogy. Pro tvrdší části se použije odvar, pro drogy se silicemi nálev. Oba výluhy se slijí dohromady.

Tinktura (tincturae)
Připravuje se v případě, že aktivní látky obsažené v droze nejsou rozpustné ve vodě.
Rozmělněná droga se ponoří do lihového roztoku s obsahem 50 - 70 % alkoholu v poměru 1:5 (u prudce působících drog 1:10). Ponechá se 1-3 týdny v uzavřené nejlépe skleněné, porcelánové či kameninové nádobě chráněné před světlem, občas se obsah protřepe. Tekutina se scedí, droga vylisuje a obě tekutiny se smísí. Po 24 hodinách se čirá tekutina odsaje, zbytek přefiltruje.
Užití: Lze přidávat k čaji ze stejné byliny 1 čajovou lžičku k 1 šálku čaje k vnitřnímu užití, 2-3 lžičky pro vnější užití např. jako kloktadlo. Samostatně podáváme 20 – 30 kapek 3x denně do vody, na lžičku nebo smícháme s medem.

Extrakty (extracta)
Z tinktur lze následně připravit extrakty zahuštěné (odpařením) či suché (příprava není pro domácí podmínky).

Aromatické vody (aquae aromaticae)
Silice získané z rostlin se rozpustí v lihu a po malých částech se za stálého míchání přidává do vody. Nejlépe vždy připravit čerstvou.

Vína (vini)
Byliny se macerují ve víně typu ryzlink nebo v červeném víně. Droga musí být ponořena, aby nedošlo k zplesnivění. Víno se po 8 – 10 dnech scedí a uchovává v lednici po dobu 3 týdnů. Užití: Užívá se 50 – 100 ml 1-2 x denně maximálně 30 dní.

Octy (aceta)
Do 1 l vína (révové či ovocné) přidáme 100 g drogy a 3 polévkové lžíce 8% octa. Promícháme a macerujeme do zoctovatění. Scedíme
Užití: Vnější, k obkladům.
Ocet jablečný se připravuje pro vnitřní užití. Do 5 l lahve vložíme 1/3 slupek z jablek, z 1 l vody a 150 g cukru se připraví cukerný roztok, kterým se zalijí jablečné slupky. Hrdlo lahve se převáže plátnem, postaví k teplu. Po 6 týdnech se tekutina scedí do čisté lahve a nechá se opět převázaná plátnem dokvasit. Na povrchu se tvoří škraloup, který ještě další 4 týdny neodstraňujeme. Poté se ocet přecedí do lahví a uchovává v chladu a temnu.
Užití: Vnitřní, ředí se vodou, ochutí se medem.

Lektvary (electuaria)
70 g čerstvých bylin upravených dle Filatova* se přelije 180 ml lihu nebo 40% alkoholu, protřepe. Po maceraci 3 dny se vmíchá 200 g medu. Uloží se v chladu.
Užití: 4x denně 1 čajová lžička směsi se vymačká na sítku, přelije se převařenou vodou (cca 125 ml), promíchá a vypije.
* Natrhané listy nebo nať se omyjí studenou vodou, nechají se okapat, zabalí do plátna. Balíček se uloží na 10 dní do spodní části lednice (4°C). Po té lze drogu použít či usušit.

Oleje
Droga čerstvá či sušená se vloží do oleje (nejlépe olivového, lněného, arašídový či slunečnicového), uzavře se a několik týdnů se ponechá v chladu a temnu za občasného protřepání. Druhý způsob využívá slunečního působení: 3 týdny se nechá směs olej-droga na slunci, poté se přefiltruje a vylisuje. Láhev se znovu naplní příslušnou bylinou a zalije získaným oleje s výtažkem a opět nechá stát 3 týdny na slunci. Pak se opět přecedí a přelije do zásobnách lahví.
Za tepla se používá 250 g usušené drogy na 0,5 l oleje. Na vodní lázni se zahřívá 3 hodiny. Poté se přecedí před plátýnko.

Masážní oleje
Jako nosný olej se používá mandlový olej nebo olej z pšeničných klíčků. Lze použít i jiné rostlinné oleje. Maximální koncentrace silice je 10 %. Pro děti a starší lidi snížíme silici na 5 %. Často postačuje i nižší koncentrace.

Detoxikace oleji
Princip spočívá v převalování 1 polévkové lžíce kvalitního oleje arašídového, olivového či slunečnicového po době 15 – 20 minut. Během té doby olej několikrát zhoustne a zřídne. Na závěr se olej vyplivne, je nežádoucí ho polykat (proběhla-li detoxikace účinně, olej při vyplivnutí bude bílý. Provádí se ráno před snídaní a večer před spaním. Akutní léčba trvá 2 -3 dny, u chronických chorob až 1 rok.

Obklady
Přikládá se měkká bavlněná látka nebo vata zabalená v gáze namočená v koncentrovaném nálevu či odvaru. Další možností je přiložení rozmačkané nebo rozemleté části rostliny na postižené místo.

Náplasti (emplastra)
Bylinářská náplast se připravuje tak, že se rozemletá droga rozvaří s vodou. Vytvoří se kašička se škrobem nebo moukou. Ta se natírá na plátno a ještě teplá se přikládá na bolestivé místo. Ováže se.

Koupele (fytobalneologie)
Celkové koupele trvají 10 až 30 minut dle věku a stavu nemocného. Do koupele 34 – 38 °C se vlije výluh z 300 až 800 g drogy. Lze také používat silice v množství 2 – 5 kapek. Kúry trvají 4 týdny při 2 – 3 koupelích týdně. Dlouhodobé užívání je třeba konzultovat s lékařem.

Masti
Na vodní lázni se roztaví masťový základ – nejčastěji vepřové sádlo, vazelína, lanolin, ale i včelí med. Lze mast připravit i ze směsi surovin: 50 g včelího vosku, 435 g škvařeného sádla, 100 g lanolinu, 10 g medu.Do taveniny se vloží drobně nakrájené byliny (cca 150 g čerstvých nebo 60 g sušených bylin na 500 g surovin) nebo tinktura a důkladně se promíchá a zahřívá cca 15 minut. Nechá se stát do druhého dne a znovu se roztaví, promíchá a ještě teplé přefiltruje přes gázu. Rozlije se do kelímků a uchovává se v chladu.

Klyzmata neboli výplachy tlustého střeva
Bylinná klyzmata jsou očistná či léčebná. Při očistném klystýru se do střeva vpraví 1 – 2 l převařené vody o teplotě 38 °C. Je třeba provést několik cviků, aby se střeva lépe vyčistila. Poté se do střeva vpraví klyzma z léčebného čaje v množství cca 0,2 l. Ve střevech se drží nejméně 15 minut, aby droga mohla působit.

Inhalace
Inhalace se dělí na suchou nebo vlhkou. Vlhká inhalace spočívá ve vdechování páry s účinnými rostlinnými složkami pod plachetkou. Do hrnce nebo umyvadla se dá horká voda a 0,5 l horkého nálevu. Inhalace probíhá 10 minut – provádí se pod ručníkem. Dýchá se normálně, ne zhluboka. Místo nálevu lze přidat 5 – 10 kapek silice nebo směsi silic. Existují i inhalátory, kde lze teplotu páry regulovat.
Suchá inhalace je součástí aromaterapie, účinné látky se vdechují přímo. Ať se jedná o procházku lesem nebo způsob s aromalampou klasickou, elektrickou či keramickým kolečkem na žárovku.

Silice (éterické oleje)
Lze je získat destilací vodní parou, což vyžaduje velké množství drogy.
Užití: Většina silic není v koncentrované podobě vhodná pro vnitřní použití, některé se musí ředit i pro styk s pokožkou nebo sliznicí (oleji, mastmi…).

Bylinkové polštáře
Byliny se trhají za přibývajícího Měsíce, suší mimo zdroj tepla. Za ubývajícího Měsíce se plní a zašívají.
Užití: Zklidňují spánek, zmírňují únavu.

Sirup
Existují tři základní postupy přípravy:
1. 10 dílů bylinné šťávy se smíchá s 16 díly nerafinovaného cukru a povaří se.
2. Tinktura se smíchá s prostým sirupem v poměru 1:5. Prostý sirup se připraví smícháním vody a nerafinovaného cukru (36 +64 dílů), rozvaří se a přecedí.
3. Do široké lahve se vkládají čerstvé, oprané a mírně osušené byliny a prosypou se nerafinovaným cukrem. Když je láhev naplněná, neprodyšně se uzavře a vystaví na několik týdnů na slunce. Byliny pustí šťávu, která se následně přecedí a rozplní do menších lahviček, které se uchovávají v lednici a po otevření se jejich obsah co nejrychleji spotřebuje.
Lze část cukru nahradit medem.
Užití: 5 ml 3 – 5x denně

Prášek
Usušená droga se rozdrtí na jemný prášek, lze ji uchovat v připravených kaplích.

Fermentace
Mladé listy nebo natě se nechají 1-2 dny zavadnout na stinném místě, následně se rozloží do tenké vrstvy a pomačkají se válečkem. Droga se rozloží na plátno, stočí se do ruličky a ponechá se 2 dny na teplém místě. Po rozbalení se droga dosuší a rozdrobí. Získá barvu a vůni připomínající pravý čaj.

Ing. Dana Gabrielová

Read more...

Česnek: lidový (vše)lék a co o něm ještě nevíme

Česnek používali k prevenci a léčení staří Egypťané, chválil jej Homér, Aristoteles, Vergilius, Plinius, Mohamed a mnoho dalších. V arabských zemích byly nalezeny pět tisíc let staré nápisy psané klínovým písmem, které doporučují tuto rostlinu jako kořenidlo při vaření. Staří Řekové jej pokládali na rozcestí pro Hekaté, bohyni podsvětí, a cestovatelé jej nosili s sebou, aby je ochránil před její mocí. Galenos jej označil za „knížete mezi léky sedláků a venkovanů“. Ve čtvrté knize Mojžíšově se píše o tom, jak Izraelité po útěku z Egypta vzpomínali na česnek, který jim velmi chyběl.

Dnes se běžně používá jako zelenina a zároveň je lékem. Patří do čeledi liliovitých, kterých je na světě asi 500 druhů, a společně s cibulí je snad nejhojněji využívanou rostlinou v kuchyních celého světa. V kalifornském městě Gilroy se dokonce pravidelně pořádá velmi oblíbený „česnekový festival“.
V obchodě běžně dostaneme ke koupi česnek setý, Allium sativum, jehož odrůdy je možné rozeznat podle barvy slupky (bílá, fialová, růžová), a mnozí si ho pěstují i sami na své zahrádce. Volně v přírodě můžeme nalézt divoce rostoucí česnek medvědí.
Za jeho pravlast je většinou považována jižní Sibiř, odkud se česnek rozšířil nejprve do Přední Asie, později do Egypta, a nakonec i do střední a severní Evropy. Dnes je pěstován ve všech částech světa a přizpůsobil se místním podmínkám, takže v jižních, teplých krajích má jemnější chuť a je šťavnatější, kdežto v chladných severních pásmech je tužší a ostrý, takže se používá spíše jako kořenná bylina než zelenina.
První vědecké zkoumání účinků česneku proběhlo koncem sedmnáctého století. Dnes se hovoří o více než dvou stech různých substancích, které z něj činí skutečný léčebný prostředek. Obsahuje například sirné sloučeniny, vitamíny (A, B, C, E), minerály a stopové prvky (draslík, sodík, vápník, magnezium a další), enzymy, aminokyseliny, mastné kyseliny, flavonoidy a adenosin. Využívanou částí u česneku setého je jeho kořen, který tvoří řada půlměsíčků či stroužků spojených v jeden celek – hlavičku.

Hlavní účinky česneku:
a) vnitřní použití
– má silné protizánětlivé účinky (allicin obsažený v česneku je silné přírodní antibiotikum)
– chrání kardiovaskulární systém (ředí krev a snižuje vysoký krevní tlak, snižuje zvýšenou hladinu cholesterolu a tuku v krvi)
– snižuje riziko rakoviny (zejména u rakoviny žaludku, střev a prostaty)
– působí příznivě při artróze a revmatismu, zmírňuje plicní a zažívací infekce
– zvyšuje tělesnou imunitu a přispívá k odstraňování toxinů a rakovinotvorných látek z těla pocením
– pomáhá při ateroskleróze
– zlepšuje pružnost cévních stěn, a tím léčí křečové žíly a zabraňuje jejich další tvorbě
– povzbuzuje chuť k jídlu
– zmírňuje účinky jedů (bolehlav, oměj)
– pomáhá při cukrovce (česnekový ocet, olej nebo kapsle)
– pomáhá při kašli a kloubních potížích, zmírňuje bolesti v krku při nachlazení
– odstraňuje nadýmání (hlavně česnek pečený ve slupce)
– úspěšně z těla vypuzuje střevní parazity
– léčí opary (hubí mikroorganismy, které je způsobují)
– má příznivý vliv na mozkovou činnost

b) zevní použití
– pomáhá při bodnutí hmyzem a uštknutí nebo kousnutí jedovatými zvířaty (potírání rány česnekem)
– přispívá k lepšímu hojení ran (česnekový ocet, výplachy)
– pomáhá léčit akné (rozpůlený stroužek česneku, česnekový ocet nebo česneková maska)
– pomáhá odstranit bradavice a kuří oka (přiložit rozkrojený stroužek česneku)
– zmírňuje hemeroidy (česnekový krém nebo dobře naolejovaný čípek ze stroužku česneku)
– pomáhá při omrzlinách (potírání, krém, koupel)
– zmírňuje bolesti uší a zubů
– zmírňuje kloubní potíže
– tiší bolesti křečových žil a tlumí jejich záněty (zábaly, potírání, sedací koupel)

c) zevní i vnitřní použití
– bojuje proti plísním, bakteriím a virům
– pomáhá při bronchitidě (zábal,    inhalace, sirup)
– léčí hnisavé vředy a nežity (česnekový ocet, obklady, zábaly, tinktura, preparáty)
– zmírňuje ischias (zánět sedacího nervu)
– zmírňuje kašel (zábal, sirup)
– jeho aroma odpuzuje komáry, hady a škorpiony.

V Egyptě byl česnek společně s cibulí posvátnou rostlinou. Egypťané jej přinášeli jako obětní dar svým bohům a dodával jim i sílu a odvahu před bojem. Byl nalezen dokonce i v Tutanchamonově hrobce. K posílení odvahy, síly a mužnosti ho používali také Římané a Řekové, když si před bojem uvazovali česnek kolem pasu. Koneckonců proč ne, vždyť nať česneku má tvar kopí nebo čepele. Vždy byl součástí lidového léčitelství, kde neexistuje snad nic, co by nešlo léčit česnekem. Ale užívala ho i lékařská věda. Dodnes se zachovaly Hippokratovy a Dioskurovy záznamy o jeho použití v boji s různými chorobami. Česnek byl součástí pokrmů Sumerů a pěstovali ho také lidé v babylonských královských zahradách. Obecně byl česnek odjakživa považován za magickou rostlinu, která má kouzelnou moc a dokáže ochránit před veškerým zlem: zahání zlé duchy, slouží k zaříkávání démonů, ochraně před čarodějnicemi, démony, upíry… Koneckonců dodnes si někteří lidé z těchto důvodů věší česnek doma nebo nosí jeho stroužek stále s sebou. Souvisí to nejspíš s jeho výraznou a pronikavou vůní, která vzniká setkáním sirných sloučenin obsažených v česneku se vzduchem. Nejúčinnější sirnou sloučeninou je tu allicin, který má antibakteriální účinky a snižuje hladinu cholesterolu i krevního tlaku.

Charakteristický je pach z úst, který česnek zanechává ještě několik hodin po jeho konzumaci. Má původ ve složkách rostlinných silic vylučovaných z těla dechem, tedy plícemi a potem. Tato nepříjemná stránka se dá vyřešit použitím různých česnekových preparátů, například tablet, které tento nežádoucí účinek nemají. Nicméně nejúčinnější je přece jen česnek čerstvý.
„Divokou“ formu česneku můžeme nalézt v přírodě ve vlhkých hájích a listnatých lesích. Jde o česnek medvědí, Allium ursinum. Jeho listy jsou velmi podobné listům konvalinky (která je mimochodem jedovatá), objevuje se však o měsíc dříve a poznáme ho bezpečně podle pronikavého česnekového aroma. Kvete bílými jemnými kvítky a nesbírá se jeho cibulka, nýbrž jen listy, případně květonosné stvoly. Brzy po odkvětu zmizí i listy a objeví se zase až za rok. Je velmi oblíbenou pochoutkou zvířat, a jak již naznačuje jeho název, chutná také medvědům. Pokud se přidává do krmení domácím zvířatům, přenáší se jeho pach do mléka a masa.
Drobně nakrájenými listy česneku medvědího můžeme posypat chléb s máslem, vařené brambory, okořenit polévku, pomazánku, špenát či obohatit salát. Obsahuje všechny látky jako česnek setý, ale jeho účinky jsou mnohem silnější. Sušením listy ztrácejí léčivé účinky, proto je nejlepší využít čerstvou rostlinu, případně si z ní pro použití v pozdějších obdobích roku vyrobit léčivou tinkturu. Ta si potom původní sílu uchovává. Už jste někdy pili česnekové víno? Na konci tohoto článku naleznete recept.

Velkou předností česneku je, že u něj nebyly nalezeny téměř žádné nežádoucí účinky. Pokud po něm lidé někdy trpí zažívacími potížemi, je to spíše z důvodu konzumace středních zelených výhonků, a ne kvůli požitému množství česneku. Může se také objevit pálení žáhy u osob s citlivým žlučníkem, případně kožní vyrážka u lidí na česnek alergických. Užívání česneku společně s inzulínem je lépe konzultovat s lékařem a není dobré brát větší množství česneku společně s antikoagulačními léky. Stále však platí, že je česnek lehce dostupný, levný, má okamžitý účinek a nejsilnější je v oblasti prevence.

Česnek měl a má i své odpůrce, kteří ho nemusí mít. Josef A. Zentrich ve své knize Třetí cesta ke zdraví říká: „Česnek je rostlina „horká“ a „suchá“ – proto neprospívá lidem, kteří podobné vlastnosti mají dosti zdůrazněny, tedy lidem s „horkou hlavou“, horkokrevným cholerikům. Naopak je česnek mimořádně vhodným léčivem pro flegmatiky a vůbec ty lidské typy, které rády a hned upadají do té či oné formy pasivity.“ Česnek tedy působí nejen na fyzické tělo, ale i na vyšší složky člověka, přesně tak, jak by to mělo být u každého opravdového léku.

Podle čínské medicíny, která dělí vše do základních pěti prvků, je česnek čistým kovem. Kov představuje řád téměř vojenský, stabilitu, pevnost a tendenci navrátit původní stav. Česnek takto čistí a sterilizuje člověka na všech úrovních, nejen na té fyzické. Tady působí nejvíce na ty části těla, které v čínské medicíně také odpovídají kovu – a to jsou plíce, tlusté střevo a kůže. Plícemi a tlustým střevem vychází z organismu vše, co je pro něj nevhodné neboli podle čínské terminologie „kalné“. „Kalné“ od „čistého“ odděluje i kůže, jež brání vniknutí „kalných“ částí z vnějšku, ale také umožňuje vnitřním „kalům“ opustit tělo. Na úrovni psychické se česnek projevuje tendencí následovat a udržovat tradice, takže v nás podle čínské medicíny probouzí smysl pro tradiční hodnoty, na něž se dnes zapomíná, především na hodnoty morální. Tady je česnek jakýmsi aktivizátorem „hlasu svědomí“, vnitřního hlasu, který už v dnešní době přehlušily všechny vnější zvuky tramvají, aut, strojů, hudby a reklam, jež na nás stále útočí. Umění slyšet totiž podle čínské tradice také náleží k prvku kov. A takto nám může česnek pomoci lépe naslouchat svému vnitřnímu hlasu, který se nám mnohdy snaží dobře poradit. Co říkáte, nezkusíme to?

Pár receptů na závěr

TINKTURA Z ČESNEKU SETÉHO:
250 g česneku naložíme do 1 litru pálenky a necháme 14 dnů odstát při teplotě asi 30 stupňů. Láhví několikrát denně důkladně zatřepeme a po 14 dnech obsah scedíme. Tinktura vydrží zhruba jeden rok.

SIRUP PROTI VYSOKÉMU KREVNÍMU TLAKU:
Rozpustíme 100 g cukru ve sklenici vody a přidáme dvě hlavičky česneku. Dobře promícháme a užíváme denně dvě polévkové lžíce tohoto sirupu.

BĚLORUSKÝ RECEPT PROTI SKLERÓZE:
Rozetřeme jednu hlavičku česneku s jedním citronem a zalijeme litrem vařící vody. Necháme 48 hodin stát. Scedíme, uzavřeme do láhve, uložíme do chladna a užíváme třikrát denně jednu lžičku.

TINKTURA Z ČESNEKU MEDVĚDÍHO:
Nadrobno nakrájené listy naplníme do lahve a zalijeme 50% lihem nebo režnou kořalkou. Láhev dobře uzavřeme a postavíme na 147 dní na slunce nebo do tepla, nejlépe poblíž kamen. Obsahem občas protřepáváme. Potom přecedíme, vylisujeme, necháme ustát, tekutinu odsajeme a zbytek přefiltrujeme. Užíváme dvakrát denně kávovou lžičku v čaji nebo v mléce.

VÍNO Z ČESNEKU MEDVĚDÍHO:
Hrst drobně nakrájených listů dáme do 1/4 litru bílého vína, krátce povaříme, scedíme, osladíme podle chuti medem a obden pomalu po doušcích popíjíme.

TIPY A POSTŘEHY:
– Když stroužky česneku spaříme vroucí vodou a osušíme, slupku z nich snadno stáhneme.
– Stroužky lze lépe oloupat, když předtím česnek namočíme na půl hodiny do studené vody.
– Čím více je česnek nasekán nebo rozdrcen, tím více předá pokrmu svého aroma a chuti a naopak, čím větší jsou jeho kousky (případně i celé stroužky), tím jemnější je i jeho projev v pokrmu.
– Česnekový pach z rukou odstraníme pomocí osoleného citronu a umytí pod vodou nebo drhnutím rukou nerezovou lžičkou v míse pod tekoucí vodou.
– Zápach česneku z úst lze odstranit žvýkáním čerstvé zelené petrželky, pažitky, řeřichy, anýzu, fenyklu, pomerančové slupky, skořicové tyčinky, jablka, semen koriandru nebo pár zrnek pražené kávy, křenem či opečenou červenou řepou nebo vypitím sklenice mléka. Pomůže také mátový čaj, hlávkový salát (účinky jsou individuální, každý si může vyzkoušet, co mu nejlépe vyhovuje).
– Zápach česneku z nádoby odstraníme vypláchnutím vodou, a vložením novinového papíru (za pár dnů je vůně česneku pryč).

Jana Kučerová

Read more...

Bachova květová terapie

Zastavme se u této jednoduché a levné metody léčení, kterou může použít každý z nás. Tuto metodu objevil britský lékař Dr. Bach na začátku 20. století. Zjistil, že esence z květů mohou ovlivnit náladu nebo změnit tok myšlenek člověka a tím nepřímo mu pomohou najít v sobě energii, která nastartuje proces léčení. Tento lékař svou praxí prokázal, že duševní rozpoložení má přímý vliv na kondici fyzického organizmu. Metoda funguje tak, že prostřednictvím esence – kapek z květů, které užíváme - změníme své rozpoložení, tedy harmonizujeme psychiku, a tím pomůžeme tělu ke zdraví.

Dr. Bach definoval univerzální příčiny nemocí, které se projevují nekonečným množstvím symptomů, jež jsou u každého z nás individuální, avšak příčiny jsou vždy univerzální. Jde o neharmonii duše způsobenou negativními stavy - neřestmi - jako jsou např. nevědomost, egoismus, pýcha, žárlivost, krutost aj., které se nacházejí v každém z nás avšak ve zcela jedinečné kombinaci. Také každý z nás má v sobě i jejich protipól, tedy pozitivní stavy duše – ctnosti, které může aktivovat a tím se vyléčit.

Na základě pozorování člověka a přírody rozdělil tyto univerzální příčiny nemocí do sedmi skupin dle toho jak se v duši projevují: STRACH, OSAMĚLOST, ZOUFALSTVÍ, PŘECITLIVĚLOST, PŘÍLIŠNÁ PÉČE, NEJISTOTA a NEZÁJEM. V každé skupině jsou květy, které tyto nepříjemné duševní stavy odstraňují a navozují jejich protipól. Celkem používaných esencí z květů je 38 a všechny jsou ve formě kapek. Léčba probíhá tak, že si každý na míru vybere max. 6 esencí-kapek, dle toho jak se cítí a jaké má potíže. Ty se namíchají do užívací lahvičky certifikovaným terapeutem a z ní pak užívá 4x denně 4 kapky.

Velmi zajímavá je 39 esence, která je universální kombinací 5 esencí-kapek, tzv. RESCUE (záchranná) esence. Používá se v kritických situacích (šok, trauma, nepříjemnosti), a působí tak, že uklidňuje, podporuje koncentraci, dodává odvahy a tlumí bolest. Tuto esenci je možno získat v podobě kapek, spreje, pastilek či krému a je dobře si ji pořídit do domácí lékárny. Je výtečným pomocníkem na klikatých cestách života.

Martina Flaitingrová

Read more...

Aromaterapie

Z řečtiny pocházející slova „Aroma“ a „therapeuó“ znamenají „vůně“ a „sloužit, pečovat“ a v přeneseném slova smyslu i „léčit“. Aromaterapie je jemná a přírodní metoda, jak přivést do života člověka více harmonie i více zdraví. Vůně je spojena s obsahem esenciálních olejů (silic) v rostlinách a působí na mnoha úrovních lidské bytosti. Přináší úlevu tělu, ovlivňuje naši vitalitu a působí i na emoční a mentální svět člověka.

Při aromaterapii je třeba být citlivý při výběru silic a dát na příjemnost vůní, která se v průběhu léčby může měnit. Není vhodné „užívat“ oleje dlouhodobě, ale po 1 – 2 týdnech vystřídat. Užíváním se rozumí především aplikace prostřednictvím vhodných aromalamp, rozstřikování směsí vůní s vodou do prostředí nebo masáží v ředěné formě. Esenciální oleje mají být správně uchovávány a chráněny před účinky tepla, světla, vzduchu a vlhkosti. Při výběru olejů není vhodné kupovat ty nejlevnější a už vůbec ne syntetické.

Příklady použití esenciálních olejů pro psychosomatické potíže:

Dezinfekční: tea tree, eukalyptus, levandule

Zklidňující: bergamot, heřmánek, šalvěj muškátová, kadidlo, levandule, meduňka, muškátový ořech, neroli, růže, ylang-ylang

Stimulující: bazalka, černý pepř, eukalyptus, geranium, máta peprná, rozmarýn

Analgetické: bergamot, heřmánek, levandule, majoránka, máta, rozmarýn

Antidepresivní: heřmánek, šalvěj, levandule, santalové dřevo, ylang-ylang, neroli (mají sedativní účinky), bergamot, geranium, jasmín, mandarinka červená, mimóza (bez sedativních účinků). Jasmín a neroli pomáhají zvýšit sebedůvěru v sebe a své možnosti překovávat překážky.

Protistresové: růžové dřevo, tymián, valerián, rozmarýn, labdanum, galbanum

Ať už nám chybí či nechybí harmonie a zdraví, kontakt s přírodou či dobrá nálada, můžeme se pokusit proniknout do světa vůní, které jsou, jak se poeticky říká, tajemnou duší rostlin.

Mgr. Dana Gabrielová

Read more...

Jak se bránit před chřipkou a nachlazením?

Máme sice za sebou již velkou část zimy, ale jaro je zatím v nedohlednu. Doléhá na nás málo slunečního svitu, nedostatek čerstvého ovoce a zeleniny, střídání mrazů a oteplení, vzduch plný prachu a smogu. Naše imunita pak někdy nezvládne nápor virů, které projdou skrze naše dýchací cesty a způsobí nám rýmu, kašel, teplotu a celkovou slabost a vyčerpanost. Pokud se nechceme zcela izolovat na pustém ostrově daleko od lidí, nemůžeme se vyhnout ani kontaktu s těmito mikroorganismy, ale máme možnost upevnit naši ochrannou bariéru, tak abychom je nepustili dovnitř. Existuje řada prostředků, které pomáhají doslova vyztužit naši bariéru proti zevním vlivům.

Prvním z těchto prostředků je otužování, se kterým je potřeba začít zvolna spíše v teplejších obdobích roku, nejlépe sprchováním vlažnou vodou a pohybem na čerstvém vzduchu bez ohledu na počasí. Dalšími jednoduchými a praktickými prostředky, které se osvědčují při pravidelném používání, jsou potravinové doplňky s obsahem rostliny, která má krásný název třapatka nachová, ale je známější pod latinským názvem Echinacea purpurea. 

Tato rostlina pochází ze severní Ameriky a byla odedávna používána jako univerzální protiinfekční lék. Současné výzkumu ukazují, že zvyšuje počty bílých krvinek, které bojují proti škodlivým mikroorganismům. Echinaceu najdeme v celé řadě různých přípravků jako např. multivitaminů, bohužel často jen v minimálním množství. Proto je třeba při výběru upřednostnit přípravky s co nejvyšším obsahem této léčivé látky. Užitečný je vitamín C užívaný v dávce minimálně 500 mg každý den a homeopatický přípravek Oscillococcinum, který lze brát i preventivně např. jednou za týden po dobu chladných období roku. 

Nesmíme zapomenout ani na prostředky našich babiček, jako je čaj z květů lípy nebo černého bezu. Jedinečné účinky na celkové prohřátí našeho organismu má i zázvor v různých podobách nejčastěji ve formě čaje z čerstvého kořene.

Určitě bychom našli řadu bylinek, vitaminů a doplňků, ale neméně důležitý je optimismus a dobrá nálada, které také prokazatelně zvyšují odolnost proti nachlazení.

MUDr. Lucie Šrámková

Read more...

VNITŘNÍ LÉKAŘ

Probudíme v sobě vnitřního lékaře?
Lidstvo se svojí starodávnou minulostí, která se ztrácí v mlhách času, procházelo mnoha cykly temnoty a světla. Dlouhá období rozkvětu a hlubokého duchovního života střídaly časy temnější, kdy velká tajemství byla ukryta a lidstvo ponořeno do materialismu. Moudrá filozofie však ví, že obě doby cyklu jsou důležité. V těch krásných časech rozvíjíme poznání, čerpáme sílu z vítězství a entusiasmus z radostného a šťastného života. V dobách bolestnějších zase máme možnost více se zamýšlet sami nad sebou a nad našimi chybami, sbírat a vstřebávat zkušenosti, abychom v budoucnu neopakovali chyby.
Dnešní doba se podobá spíše tomu temnému období. Žijeme v čase rozvinutého technického pokroku.Velmi se nám všem zjednodušil život. Nemusíme vykonávat fyzicky namáhavé práce, ale také téměř nemusíme pracovat, myslet, nemusíme si nic pamatovat, vše to za nás udělají stroje.

Hlavním důvodem mnoha neúspěchů moderní lékařské vědy je snaha uspět v léčbě, která ztratila ze zřetele pravou příčinu lidských chorob.
Obrovský skok učinily výzkumy v medicíně. Ve svém hledání zdraví medicína pronikla až k molekulám a atomům lidského těla, odhalila mnohé biochemické procesy v lidském organismu. Naučila se vyměňovat poškozené orgány. Díky přístrojům se dokázala postavit smrti a často přímo brání člověku, aby zemřel. Ale přesto často neví. Neví proč, neví jak. Pacientů totiž neubývá. Nemoci i nemocní se znovu a znovu vrací ke svým lékařům. Všichni jsou léčeni, ale málo z nich vyléčeno. Když je zvládnuta jedna zákeřná choroba lidstva, vzápětí se objeví druhá ještě zákeřnější, které ho sužuje stejně jako ta předchozí. Civilizace odstranila smrtící epidemie a přinesla smrtící civilizační choroby jako důsledky našeho způsobu života.
Současný materialismus v medicíně soustředil svůj vliv pouze na fyzickou stránku člověka. Snaží se léčit metodami chirurgickými a chemickými, tedy většinou velmi násilnými a radikálními. Dokonce působení léčivých bylin je zavrhováno ve prospěch chemicky vyrobených léků, které sice mohou obsahovat chemickou látku podobnou té z rostliny, ale nikdy v lécích nenajdeme ostatní složky z bylin - éterické, energetické či jiné patřící jemným úrovním rostliny. Léčení tedy bývá dosti drastické s množstvím nežádoucích účinků, ale stejně většinou nemoc nevyléčí, pouze odstraní její projevy.

Podstata všech nemocí tak v sobě zahrnuje skutečnost, že jsou vyléčitelné a lze jim předcházet. A posláním oduševnělých lékařů a léčitelů je předávat – spolu s patřičnými léky – vědění o povaze lidského utrpení a o způsobu, jak odstranit chyby, které nemoc zapříčinily a tímto způsobem pacientům vracet zdraví a radost ze života.
Současná medicína častěji a častěji mluví o celistvém přístupu k člověku. Mluví o etických vztazích mezi lékaři a pacienty, aby se pacienti naučili aktivními přístupu ke svému léčení. Aby odvykli tomu, že byli jako pacienti plně v moci lékaře, který rozhodoval o jejich životě a smrti, a oni jen pasivně čekali, co převáží. A zároveň aby lékař přistupoval ke každému pacientovi se stejnou úctou, ohleduplností a touhou mu pomoci. Z pacienta v současné ordinaci se stává klient, kterému lékař všechno vysvětlí, který může souhlasit či nesouhlasit s léčbou, může ji i odmítnout. Tento přístup však zatím nezměnil pohled lékaře na člověka jako na lidskou bytost zahrnující kromě fyzického těla i úroveň energetickou, psychickou a mentální. Pokud budou lékaři hledat příčiny nemocí pouze v těle pacienta, nemohou některé nemoci vůbec vyléčit, protože tato příčina má své kořeny v oblastech člověka mnohem subtilnějších.

Nemoci nikdy nebudou vyléčeny současnými materialistickými metodami. Z jednoduchého důvodu: jejich skutečné jádro nemá hmotnou povahu.
Moudří lidé v dějinách lidstva věděli, že každý důsledek musí mít nějakou příčinu. Pro starodávné lékaře bylo léčení velkým uměním, které vyžadovalo obrovské množství poznatků a zkušeností Ale vyžadovalo také velmi etický přístup k nemocem i pacientům. Lékař byl pro pacienta zároveň psychologem, knězem, mágem. Důležitý byl jeho příkladný život, i morálka všeobecně, protože jen tak mohl očekávat, že ho pacient poslechne, bude následovat a zbaví se návyků, které ho k nemoci přivedly.
Současná medicína si dokáže dočasně poradit s důsledky a projevy nemocí, jejich příčiny však nezná. Proč lidé onemocní? Proč se někteří vyléčí a jiní ne?
Stará moudrost říká: „Odstraň příčinu a odstraníš i bolest.“. Jak tedy je možné vyléčit nemoci? Jedině tak, že nalezneme jejich příčinu a tu odstraníme. Je to jednoduché. Zbývá nám jen najít tu pravou, nejhlubší příčinu nemoci. Jak to udělat?
Někteří osvícení lékaři současnosti se pomalu přibližují tomuto starodávnému pojetí léčení. Hledají spouštěcí impulsy nemocí. Začínají tím, že se dívají na člověka jako na celistvou bytost, protože člověk není stroj, který se dá opravit, když je porouchaný, nestačí vyměnit jednu součástku, aby zase fungoval.
Člověk je bytost složená z mnoha úrovní. Kromě známé jedné viditelné a tří neviditelných zahrnuje také jistý vyšší princip, božskou jiskru, která je vůdčí částí člověka a zná jeho životní směr.

Nemoc je sama o sobě dobro, jehož cílem je podřídit osobnost božské vůli duše.
Už víme, že vyléčit nemoc znamená odstranit příčiny nemocí. Jenom je potřeba proniknout do veliké hloubky k té pravé příčině.
Podle dr. Edvarda Bacha, anglického lékaře z počátku 20. století, člověk zůstává šťastný, ctnostný a zdravý, dokud následuje tento princip se svém životě, dokud následuje Řád Universa. Nemoc přichází ve dvou případech.
Prvním případem je nenásledování tohoto vnitřního hlasu, odbočení z cesty řádu, dobra a spravedlnosti, po které nás naše duše vede. Vzniká nesoulad mezi duší a naší osobností, Druhým případem je to odklon od jednoty všech bytostí. Od toho společného božstva ve všech věcech a bytostech, tedy také v lidech. Pokud je člověk nechápe jako bytosti oživené stejným duchem jako je on sám. Odvrací se od nich a je vůči nim nespravedlivý.
Oba stavy způsobují vnitřní konflikt, který vede k nerovnováze v duši člověka. Déle trvající nerovnováha vytváří mentální a citové nedostatky a negativní stavy. A pokud i ty trvají delší dobu, mohou se projevit jako nemoc fyzického těla. Je známo velice dobře, jak výrazně na stav těla působí silný emocionální zážitek – strach, šok, neblahá zpráva. Člověk zbledne, začne mu bušit srdce, krevní tlak mu může výrazně stoupnout nebo klesnout. Může zvracet, mít průjem, žaludeční nevolnosti. Mohou se mu začít klepat ruce nebo se začne třást celý. Silné rozrušení se projeví na práci všech orgánových soustav. Je tedy logické, že pokud takový stav není příliš silný, zato však trvá velmi dlouho, musí se odrazit v problémech fyzického těla. Trvalé či dlouhodobé vnitřní konflikty se dříve nebo později projeví v konkrétních obtížích a nemocech.
Nemoci slouží k tomu, abychom pochopili, že jsme uhnuli ze stezky spravedlnosti. Narušili jsme rovnováhu, protože ta znamená zdraví – je to harmonie všech úrovní člověka. Nemoc tedy znamená vychýlení se z této rovnováhy. Výchylka je zpočátku nepatrná, téměř nepostřehnutelná, pouze na úrovni mysli nebo citů. A také se snadno dá vrátit. Pokud tento stav trvá, výchylka se zvětšuje, naše myšlenky a city si na ni zvykly, už ji považují za normální. Ale není to harmonický stav odpovídající zdraví. Takové rozpoložení duše vytváří poruchy v energetické části člověka. A poruchy energie vedou ke změnám fyzických orgánů.

V království lidského nitra není místo pro strach, neboť božství, jež je naší podstatou, je neporazitelné a nesmrtelné, a my, děti boží, si musíme uvědomit, že není čeho se bát.
Léčba nemocí je návratem k harmonii. Starodávní lékaři vkládali do mysli mnohem větší sílu než do fyzického těla. Mysl a psycha člověka má schopnost působit na tělo a ovlivňovat ho. A to platí i v případě nemocí. Pokud se uzdraví naše myšlenky a city, mnohem snáze přivedeme do harmonie i fyzické tělo. Jak to ale provést, když naše psycha je tak neuchopitelná a těžko kontrolovatelná?
Staré národy se často zmiňovaly o jisté vnitřní léčivé síle, která dlí v každém člověku. Nazývaly ji „vnitřní lékař“. Toho se snažili probouzet lékaři, mágové, šamani, léčitelé, aby obnovil svoji schopnost léčit a navrátil člověku zdraví. Dokáže dodat člověku ztracenou rovnováhu. Všechny ostatní léčivé prostředky v podobě léků, lékařů, magických formulí a nejrůznějších jiných metod sloužily především k tomu, aby vnitřnímu lékaři pomohly, aby ho povzbudily k činnosti.

Co je to tento vnitřní lékař?
Paracelsus o něm tvrdil, že je vnitřním alchymistou, nazýval ho Archeus. Působí na všech úrovních člověka, pomáhá správnému rozložení energií, správnému způsobu práce jednotlivých orgánů a všech ostatních částí člověka.
Kde najdeme vnitřního lékaře? Co dělá?
1) Na úrovni fyzické nás chrání před nemocemi. Do jeho působení patří i naše imunita, obranyschopnost, schopnost čelit vnějším útokům mikroorganismů, čelit různým nákazám a povětrnostním vlivům.
2) Na úrovni energetické probouzí naši sílu, abychom byli schopni se nemoci postavit, umožňuje nám, abychom byli schopni přijímat z potravy všechno, co je prospěšné pro naše tělo. Dokáže oddělit esenci z potravy od jedů, které jsou pro člověka škodlivé. Vytváří ochranné štíty proti nebezpečným vlivům záření nebo jiných energetických působení.
3) Na úrovni emocionální uklidňuje naše emoce a city. Bývají nemocí silně zasaženy a mohou podlehnout depresi, zoufalství a strachu. Podobné stavy duše nám brání, abychom nad nemocí zvítězili.
4) Na úrovni mentální nám pomáhá vytvářet představy zdraví, síly, pevnosti; podporuje správná rozhodnutí a odvádí naše myšlenky od nemoci, protože ty nás velmi oslabují a vyčerpávají.
5) Na úrovních ducha posiluje naši vůli bojovat s nemocí a vyléčit se.
Umožňuje nám rychleji a lépe se zotavovat z nemocí a zranění. Ale také dokáže léčit duši, abychom odolali jak vnějším, tak vnitřním psychickým vlivům. Jistým způsobem nás chrání před námi samými. Nedovoluje, aby nás porazila naše vlastní emocionální bouře, mentální prázdnota nebo naopak záplava kritických myšlenek a pochybností.
Jak probudit vnitřního lékaře, jak ho udržet silným? Abychom ho posílili, musíme ho dobře živit. Protože v dnešní době je dosti podvýživený. V okamžiku, když má pracovat a pomoci nám se uzdravit, nezbývají mu síly.
Pro dobrou péči o tělo je pro něj nejdůležitější čistota. Čistota vnější jako je pravidelné mytí a hygiena těla i oblečení. Do čistoty vnitřní můžeme zahrnout všechno, co jíme, pijeme, dýcháme. Ale co nám nabízí dnešní doba? Nepřeberné množství výrobků, ale málo z nich je živých. Potrava je uměle vyráběná, prochází nejrůznějšími procesy obohacení, urychlení, sterilizace, pasterizace, aromatizace, obarvování. Co z čistých jemných esencí zůstane pro naše tělo a pro výživu našeho vnitřního lékaře? Proto musíme vybírat spíše čerstvé jednoduché příliš neupravované potraviny, zelenina, ovoce, ořechy, přírodní vína a oleje, u nichž máme šanci na hodnotnou výživu.
Jaká je nejlepší strava pro duši vnitřního lékaře?
Pasivní stravou pro duši je vše, co přijímáme ze svého okolí. Všechna četba, všechny filmy v kinech a pořady v televizi, všechny rozhovory s přáteli, poslech hudby, vliv prostředí. Všechno může být buď prospěšné, v případě že to vše je harmonické a zahrnuje trvalé hodnoty v podobě krásy, dobra, pravdy a spravedlnosti. Ale také může být taková strava velmi škodlivá, pokud obsahuje dysharmonii, destruktivní myšlenky a emoce, negativní stavy duše. Můžeme však také aktivně pracovat na svém nitru a vytvářet tak ten nejlepší nektar pro vnitřního lékaře. Zmíním se o několika bodech:
- Neustále zkoumat sebe sama a pokud ve svém nitru nalezneme nějaký nedostatek, posilovat ctnost jemu protikladnou, protože ta nám pomůže zničit ho. Hodnota ctnosti je nezměrná. Je to největší pokad člověka, zdroj skutečného štěstí. Přestože v dnešní době devalvovala, často je navenek vysmívána, zůstává pevným a jasným bodem na životní cestě.
- Probudit v sobě schopnost posílit nadšení a chápat život jako jednu úžasnou dobrodružnou cestu světem. Dnešní materiální svět přivedl mnoho lidí ke ztrátě smyslu života a hlubokého štěstí pramenícího v nás samých. Lidé se místo toho snaží zabavit povrchními radovánkami, které však přinášejí pouze dočasné potěšení a zapomnění na vlastní potíže.
- Odhodit všechny obavy. Strach má velký vliv na to, že nemoci v dnešní době sílí. Strach se zvětšuje s majetkem, s bohatstvím, s rostoucím egoismem. Dnešní rozvinutá věda často podporuje tento strach, protože mluví o nákazách, které bychom mohli chytnout, o nemocech, které bychom mohli mít. A lidé, kteří jsou denodenně vystaveni takovému náporu vyhrožování, často nemoci podlehnou jen proto, že tento narůstající strach je oslabil a dovolil proniknutí nemoci do nitra člověka.
- Vytvořit si jasný vztah k tělu jako k nástroji duše, aby ona mohla dosáhnout poznání. Je třeba o něj pečovat, aby bylo dobrým nástrojem, pečlivě udržovaným, ale není cílem našeho života. Pokud vyjasníme tento vztah, dosáhneme souladu mezi duší a tělem a vytvoříme harmonický stav zdraví alespoň na této úrovni.
- Jako poslední bod nám zbývá schopnost žít v radostném rozpoložení. Je mnohem přirozenější lidské duši žít v radosti a dobré náladě než v pochybnostech, kritikách či depresích.

Rozvíjejme proto svou individualitu a osvoboďme se od všech světských vlivů, abychom dokázali naslouchat pouze pokynům duše a bez ohledu na okolnosti a vnější podmínky se stali svými vlastními mistry, kteří svoji bárku statečně vedou rozbouřeným mořem života, aniž by pustili z rukou její kormidlo.
Všichni chceme být zdraví, chtěli bychom toto zdraví i věnovat svým blízkým a přátelům. Kde můžeme najít tu moc? V našem vnitřním lékaři.
Kdo je ve skutečnosti tímto lékařem? Je to obyvatel našeho vnitřního života, filozof v nás, Ardžuna v nás, naše lidské Já. Jsme to my sami, naše vnitřní síla. Schopnost ušlechtilosti, imaginace i vůle. Jeho kořeny počínají v duši věčné a nesmrtelné. Jako takový má schopnost vyléčit všechny nemoci i bolesti a povznést nás do svého světa čisté Krásy, Dobra a Spravedlnosti.
Zbývá nám už jen ho odhalit a probudit.. A k tomu nám pomůže filozofie. Prostřednictvím lásky k moudrosti, lásky k tomuto vnitřnímu obyvateli i ke všem jeho hodnotám můžeme cestou poznání a ovládání sebe sama prorazit v sobě pramen životadárné síly. A budeme schopni léčit. Především sebe sama, ale i všechny kolem nás. Nejen z nemocí těla, ale možná z té nejhorší nemoci duše, jak ji nazýval Platon, z nevědomosti. Protože Filozofie je velkým a nejlepším lékem. Po malých kapkách moudrosti nás učí pomaličku nahrazovat nevědomost poznáním.

Jana Aksamítová

Read more...