Celý život člověk objevuje pravdu a získává zkušenosti prostřednictvím nejrůznějších radostí a bolestí spojených někdy i s nemocí. Pojďme se nyní podívat, co vše na nás působí a jak ještě si můžeme chránit zdraví, pomineme-li známé rady týkající se životosprávy, pohybu a pod.
OBRAZ DNEŠNÍ DOBY
Člověk současného světa je vystaven mnoha tlakům z okolí. Tato doba se také nazývá „éra informací“, které se na nás linou z televize, reklam, rádia, novin, časopisů či plakátů. Běžně už člověk nemá sílu je všechny opravdu vnímat, přemýšlet o nich a protřídit je. S narůstajícím množstvím slov se ztrácí i jejich obsah a hodnota. Stávají se prázdnými skořápkami nebo dostávají jiný význam. Daný slib už nemá takovou váhu jako ve starém Římě, nelze se spolehnout dokonce ani na podepsanou smlouvu, protože stačí jedna právnická klička nebo nepřesně formulovaná věta a vše nad podpisem neplatí.
Prostřednictvím mnoha informací na jedince dýchá stále narůstající materialismus a konzumní způsob života, které vyžadují, aby se jim všichni podřídili. A z velké míry se jim to i daří. Lidé chodí „šopovat“ do nákupních center, zajímají je zejména o peníze (protože „zadarmo přece ani kuře nehrabe“), chtějí mít dostatek jídla, pohodlí a zábavy. Pohodlnost a lenost jsou jedni z nejsilnějších „kuruovců“ dneška. Platon ve svém Mýtu o jeskyni popisuje zajatce jeskyně spoutané tak, aby se nemohli pohybovat a vyjít ven, kdyby náhodou chtěli. Dnes v jeskyni žádná pouta nepotřebují. Mají tam pohodlný gauč s plazmovou televizí a právě jejich lenost a netečnost uspaného vědomí jsou zárukou, že se jim nikdy nebude chtít jeskyni opustit. Díky pohodlnosti se v dnešním světě zaměňují ctnosti za neřesti, slabosti jsou vychvalovány a dobré vlastnosti jsou zesměšňovány. Odvážný má nálepku nerozumného, poctivý je za hlupáka, nezdvořilost je chápána jako upřímnost a spontánnost, která je člověku přece přirozená. A tak reklamy oslovují výhradně nižší já v člověku slogany: „když musíš, tak musíš.... následuj instinkt....“ apod.
Pozornost člověka se zaměřuje hlavně na tělo a jeho potřeby, sílí egoismus a netolerance. Zároveň se šíří války, chudoba a s narůstající migrací se zvyšuje také rasismus a xenofobie. Stále častěji se můžeme setkat s násilím a agresivitou dokonce i u malých dětí na základních školách. Ve městech se už neútočí jen v noci, ale i za bílého dne. Lidé se bojí lidí a uzavírají se do svých životů naplněni strachem a obavami, které navenek vypadají jako lhostejnost. Mnohdy to také lhostejnost je. Vede se způsob života, který není ohleduplný ani k přírodě a často ani k těm nejbližším.
V iluzi absolutní svobody se stává člověk velmi nesvobodným a závislým na vnějších vlivech. Dovedete si představit, co by se dělo, kdyby na dva dny vůbec nefungoval elektrický proud? Přečkali by lidé tuto dobu s důstojností jim vlastní nebo by se objevily krádeže, drancování a násilí? Možná ani netušíme, jak blízko se někdy nacházíme středověku. Ztrácí se jistoty – ze dne na den jen možné přijít o zaměstnání (venku přece čeká celá řada dalších zájemců), partnera či majetek. Toto vše ještě prohlubuje současná světová ekonomická krize.
Dalším tlakem v životě je stres. Stále více času tráví lidé ve svých zaměstnáních, honí se za termíny a zvedají telefony, ze kterých zní požadavky oznamující „včera bylo pozdě“. V tom všem, co jsme už napsali a ve snaze stihnout vše, volí jedinec cestu nejmenšího odporu. Přijme jeden z názorů, aniž by se nad ním opravdu zamyslel a ztotožnil se s ním, řídí se reklamou, i když ví, že neříká pravdu a jejím hlavním cílem je prodat, ve volbách dá hlas tomu, kdo na něj nejlépe zapůsobí ve své kampani, aniž by se o dotyčném dozvěděl něco více. Jedním z hesel demokracie je sice svoboda, ale ve skutečnosti je člověk svazován závislostí na penězích, majetku a televizi. Na jednom konci světa trpí děti podvýživou těla a na druhém podvýživou duchovní. Rodiče ne ně nemají čas a chybí jim láska, zájem, pochopení, pochvala...
A CO ZDRAVÍ?
Takový způsob života se zákonitě odrazí i na zdraví člověka. Naši populaci sužuje mnoho chronických a civilizačních onemocnění. Neustále narůstá procento alergiků, osob se srdečním a cévním onemocněním, diabetem apod. Samozřejmě to souvisí s prostředním, ve kterém žijeme, se znečištěním přírody způsobeným neúctou k ní. Svůj vliv má i množství umělých látek nacházejících se nejen kolem nás, ale také v potravinách, které přijímáme. Je však správné hledat příčiny dlouhodobých a někdy z pohledu lékařské vědy nevyléčitelných onemocnění jen ve vnějším světě? Vždyť prostředí, které kolem sebe vytváříme, je do jisté míry odrazem našeho neviditelného nitra. Máme v sobě také tolik umělých, nezdravých a nečistých věcí?
CO ZNAMENÁ BÝT NEMOCNÝ?
Toto slovo můžeme rozdělit na ne – mocný. Tedy ten, kdo nemá moc nad svým tělem, nad svými emocemi a myšlenkami, nad svým životem. Stal se loutkou ve společnosti, jedním v davu, ztratil vlastní identitu a nemá dostatek síly být pánem sebe sama. V jeho mysli vládne sebelítost a sebeomlouvání. Samotná nemoc se obvykle začíná řešit, až když omezuje člověka na fyzické úrovni a mnohdy to končí užíváním léků, které pouze mírní příznaky a ty se ihned po jejich vysazení znovu vrací. Znamená to, že stále nebyl odstraněn kořen problému. Tento způsob „léčby“ je dnes nejrozšířenější. Ponořeni do materiálního světa se stávají nemocní doživotními konzumenty prášků. Za viníky nemoci jsou považovány mikroby, bacily, roční období, úraz nebo náhoda. Existuje však také jiný přístup, který hledá opravdovou příčinu nemoci. Její kořen se totiž nachází na jiné úrovni než fyzické a přestože se o tom stále více mluví, současná věda většinou neumí psychosomatická onemocnění správně léčit. Jedna léčebná metoda se ale zaměřuje na příčinu nemoci a nazývá se etikoterapie. Chápe, že nemoc je jako přítel, který nás upozorňuje na porušení určitých zákonů nebo pravidel.
„...skutečný lék je to, co přivede nemocného do souladu s vesmírným řádem. Jedině takový lék přináší zdraví.“ (1)
Etikoterapie hledá pramen zdravotních potíží v nehmotných úrovních člověka, což je v souladu s poznáním starých východních i západních kultur. Tradiční starodávná učení Egypťanů, Řeků, Indů, Mayů či Aztéků přirozeně hovoří o tom, že člověk není jen fyzickým tělem, ale že má i své jemnější, neviditelné části. My je známe jako psychickou a duchovní úroveň člověka. Dříve lékaři uzdravovali člověka zejména na těchto jemnějších úrovních, kde se nemoc projeví nejdříve. Až mnohem později je možné vnímat její odraz i ve fyzickém těle. Takto např. dlouhodobý stres a napětí způsobují zažívací obtíže, problémy v komunikaci a vztazích s druhými lidmi se odrazí v častých problémech s mandlemi nebo když člověk nedokáže kráčet životem rovně a vzpřímeně za svým snem, může se to projevit třeba bolestí páteře.
„... na počátku nemoci je pochybení v duši, v myšlence, ve slově , pak ve skutku, ve hmotě, v těle.“ (2)
SÍLA MYSLI
U zrodu mnoha nemocí se nachází právě myšlenka spojená s negativní emocí. Jedná se o různé kritiky, pochybnosti a nejistoty provázené strachem a úzkostí. Ale myšlenka může i uzdravit. Staří Řekové se snažili rozvíjet všechny úrovně člověka tak, aby existovala harmonie mezi myšlenkami, slovy a činy, protože jedině tímto způsobem je možné dosáhnout vnitřní harmonie a rovnováhy. Jen tak lze postavit vnitřní sloup v člověku, o který se může kdykoli opřít a který zůstane stát navzdory otřesům vnějšího světa. Čím pevnější je tento sloup, tím méně je člověk závislý na okolnostech. Tím větší je jeho sebevědomí neboli vědomí si sebe sama, toho kdo je a jaký je smysl jeho života. Každý z nás potřebuje smysl života. I kdyby byl malý a časem byl nahrazen větším. Je to zároveň cíl, ke kterému směřujeme. Tento přístup vyžaduje aktivitu a vlastní úsilí. Nestačí jen polknout pilulku, která dočasně zmírní nějaký problém. A cesta nejmenšího odporu není řešením. Vůbec první podmínkou je, že člověk musí opravdu chtít objevit skutečnou příčinu nemoci. Jinými slovy musí chtít poznat sebe sama, své silné i slabé stránky.
„V hloubce příčin všech nemocí lze najít sobectví." (3)
FILOSOFIE JAKO LÁSKA K MOUDROSTI
A to už se dotýkáme samotné filosofie jako lásky k moudrosti, která nám přináší poznání universálních zákonů i sebe sama. Umožňuje nám pochopit, proč se dějí některé věci v našem životě, seznamuje nás s různými úrovněmi vědomí a dovoluje nám získat sílu narovnat se a vzpřímeně kráčet životem dále navzdory všem překážkám a pokušením. Filosofie probouzí naše vědomí a vede nás k aktivnímu způsobu života. Učí nás žít bohatý vnitřní život, kdy krůček po krůčku dosahujeme vyrovnanosti, harmonie a pevnosti. A pokud se objeví nějaká nemoc jako hmotný důsledek duchovních příčin, je to upozornění na to, že něco není v pořádku, že jsme se někde odchýlili z řádu a jednoty s universem a přírodou.
K odstranění mnohých zdravotních potíží je třeba umět změnit své zvyky a stereotypy. Nejen co se týká životosprávy a pohybu, ale také v myšlení a chování, což je náročné, protože tuto práci za nás nemůže udělat nikdo jiný. Ani lékař, ani žádná pilulka. Tady už se musíme snažit my sami. Naštěstí máme Učitele, kteří nám ukazují cestu a mají s námi nekonečnou trpělivost. Můžeme čerpat ze zkušeností velkých mudrců a díky tomu odstranit případnou vnitřní bolest či nejistotu ještě dříve, než se odrazí na fyzické úrovni. Hledání moudrosti nám totiž přináší poznání, které je nejlepším lékem na nevědomost, pochybnosti, strachy a nejistoty. Jedna opravdová Idea dokáže vyléčit mnoho vratkých názorů. Filosofie nás učí vést sebe sama co nejlepším způsobem a stát se pánem svého života. Díky ní rozpoznáváme vlastní neřesti a probouzíme odvahu, statečnost, čest, odpovědnost, smysl pro povinnost, a jiné ctnosti. Zavádíme řád do svého nitra a dokážeme se očišťovat na všech úrovních. A to vše se musí projevit v praxi formou správného jednání. Filosofie nám dává morální hodnoty, je to velká vychovatelka.
„Jestliže někdo chce, aby lidé byli zdraví, musí je k tomu vychovávat, učit – a nejlepší léčba je prevence. Učit se žít tak, aby nemoc nevznikala. Je třeba začít od dětí a od výchovy k zdravému způsobu života.“ (4)
Nejlepším lékem na jakoukoli nemoc je prevence a nejlepší prevencí proti onemocněním duše a těla je filosofie - láska k moudrosti. Užívejme ji plnými doušky a nabídněme tento recept všem, kteří ho ještě neznají. Zasadíme tak další semínko pro novou renesanci.
Jana Kučerová
Citace: Co s doktorem, Vladimír Vogeltanz, Fontána, Olomouc, 1997
Read more...
