Dr. Edward Bach: lékař - filozof

„ Zdraví je naším dědictvím, naším základním právem. Je to kompletní jednota mezi duší, myslí a tělem. A není to žádný těžce dosažitelný ideál, ale právě naopak tak jednoduchý a přirozený, že mnoho z nás ho jednoduše přehlíží.“  Dr. Edward Bach
V dnešní době přísně vědecké medicíny, se smutně ohlížíme do historie, kdy existovali lékaři-kněží, lékaři-mágové, lékaři-astrologové, lékaři-filozofové. Čteme starodávné texty a toužíme po lékaři, metodě, léku, který by nám pomohl zbavit se utrpení a nemoci bez toho, aby nám způsoboval novou bolest. Doufáme v zázračný prostředek, který uzdraví naše tělo a tím uleví i naši duši. Toto je  postup, který je dnes běžný, léčíme nemocné tělo, jeho orgány a systémy. Existuje mnoho specialistů, kteří rozumí naším orgánům až na buněčnou a molekulární úroveň. Existují i specialisté na duši, také na buněčné úrovni,  ke kterým většinou zavítáme až, když už není vyhnutí. A přece stále nejsme šťastní, ani dokonale zdraví.
Tato práce se věnuje lékaři, který žil v době ne tak dávné a jeho metoda je živá, používá ji mnoho lékařů i léčitelů. Metoda, která je velmi starým uměním pro svůj přístup k člověku jako k nedělitelnému celku těla, duše a ducha. Zároveň  dokonale zapadá do nové vědy, hrdě se nazývající psychosomatická medicína. Metoda, která spíše něž lékem je filozofickým systém a takto se pokusíme ji prozkoumat.

Dr. Bach
Dr. Edward Bach (1886-1936) žil v Anglii, byl vzdělán v klasické školní i přírodní medicíně. Během svého života hledal a našel jednoduchý systém, který léčí  člověka jako individuální bytost a ne jako souhrn příznaků či nemocí. V roce 1930 napsal útlou knihu s názvem Uzdrav se! (Heal Thyself), věnovanou všem nemocným a trpícím, která vysvětluje vznik fyzické nemoci jako důsledek nesouladu člověka s jeho duševně-duchovním cílem.
Vytvořil systém 38 květových esencí a jedné kombinace – záchranné esence a tento celek je dnes znám pod jménem Bachovy květy. Svůj život obětoval svému dílu a po jeho dokončení zemřel s vědomím, že jeho poslání bylo naplněno. V domě v Mount Vernon dodnes existuje Bachovo centrum, o které pečují jeho přátelé a žáci. Dále vyrábí Bachovy květy a vzdělávají další zájemce o tuto metodu. Důsledně se zde dbá o zachování tradic a principů čistoty, jednoduchosti a úplnosti tohoto systému.

Chápání nemoci
Pochopení nemoci a jediného možného způsobu uzdravení vysvětluje již Hippokrates.  Zdraví chápe jako harmonii mezi tělem, duší a duchem. Nemoc je porušením této rovnováhy. Uzdravení je obnovení harmonie na základě znalostí Zákonů Universa. Lék musí být podán na všech třech úrovních, jinak není nikdy uzdravení úplné. Doktor Bach tuto myšlenku rozvíjí. Chápe nemoc jako důsledek konfliktu mezi duší a myslí.
Všechny léčebné snahy jsou dnes zaměřeny pouze na úroveň těla a to je příčinou neúspěchů moderní medicíny, protože  tak je skutečná povaha nemoci překryta. „Moderní medicína svými mylnými doktrínami a svým zaměřením na hmotnou stránku problému dopad nemocí dokonce zhoršuje: zaprvé tím, že odvádí pozornost nesprávným směrem a znemožňuje, abychom chorobě vhodně čelili. Za druhé ji lokalizuje v těle a tím přináší řadu dalších psychických problému – strachů a obav.“
Podobně chápe nemoc i buddhismus. Buddha se svým učením o odstranění utrpení je skutečným lékařem duší. Pochopení skutečnosti, že bolest je přenoscem vědomí, tedy že nám pomáhá zaměřit se na místo, kde je potřeba naší pozornosti, kde je nutno sjednat nápravu, také odpovídá Bachovu chápání nemoci. „Nemoc, i kdyby se projevovala jakkoli krutě, je v podstatě přínosem. Správně pochopena je nesmírně prospěšná, protože je schopna poukázat na naše základní chyby. Vhodně léčena, koriguje vnitřní omyly a zanechává nás silnější a lepší. Tělesné utrpení je opravná lekce, kterou jsme nepochopili za příznivějších okolností.“

Duch léku
Velkou inspirací byli pro dr. Bacha Paracelsus a Samuel Hahnemann – pradědeček a otec homeopatie, kteří ve své době kráčeli novými cestami. Chápali člověka jako komplexní bytost, jejíž skutečnou podstatou je vyšší, božské já, příčinu nemocí hledali jinde než jen v hmotném těle. V přírodě a v lidovém léčitelství hledali nové a přitom jednoduché léky. V tradičním léčitelství je dobře znám princip podobnosti. Bylina, která svým tvarem připomíná ledvinu nebo ucho se používá k léčení těchto orgánů.
V systému Bachových květů nacházíme paracelsovský přístup k duchu léku. Paracelsus, středověký lékař-alchymista,  chápe místo výskytu rostliny jako signaturu – to v jakém prostředí rostlina přirozeně žije nám napovídá jaké nemoci léčí. Byliny,  kterým se daří na slunci, léčí nemoci spojené s horkem (divizna), rostliny, které nacházíme na znečištěných místech, v přírodě čistí půdu, jako léčivky mají také detoxikační účinek (kopřiva).
Samuel Hahnemann, otec homeopatie používá jako základní pravidlo zákon podobnosti. Příznaky,  které lék vyvolává v koncentrovaném stavu, jsou podobné těm, které léčí  v hahnemannovském ředění. Podle výšky ředění pak zasahuje převážně na  lokální tělesné úrovní (například opar), nebo na celkové úrovni (horečka) a nejvyšší ředění ovlivňuje myšlení a emoce. Další homeopatický termín – konstituční lék – je také velmi blízký Bachovu pojetí. Konstituční lék se vybírá na základě způsobu reakce organismu na tělesné úrovni, ale velmi důležitá je také povaha pacienta, jeho emoce a myšlení.
V Bachových květech nacházíme velmi podobné principy, přestože dostupná literatura uvádí, že dr. Bach používal k výběru svých rostlin jiný klíč. Dokázal cítit přímo vibrace rostlin a přiřadit je jednotlivým psychickým stavům.
To jak daná rostlina vypadá a v jakém roste prostředí odpovídá psychickému stavu který léčí. Je to dokonalý příklad toho jak se jeden princip projevuje na mnoha úrovních, tedy  to to co můžeme pojmenovat  jako Duch léku, jeho skutečná podstata.
Příklady: Holly – Cesmína - má ostré tuhé a špičaté listy. Přináší úlevu pokud pociťujeme nebo jsme vystaveni takovým emocím, tvrdým, špičatým, bodajícím – zuřivost, nenávist, žárlivost, hněv.
Aspen – Topol osika – na vnitřní nejistotu, nervozitu, chvění. Všichni známe rčení, chvěje se jako osika, tedy její lístky ve větru.
Chicorypřestřihne pupeční šňůru a oběma stranám se často velmi uleví.
Jak dále uvidíme, zřejmá je i podobnost psychických stavů a jejich projevů na tělesné úrovni.

Základní principy
Bach je nazývá základními pravdami a nacházíme zde velkou podobnost s východní filozofií, s teorií reinkarnace a se zákony Karmy a Dharmy. Dovolím si je zde ocitovat v téměř úplném znění bez dalších komentářů.
První pravda: Člověk má v sobě duši, která je jeho skutečným já, vnitřním bohatstvím, mocným jsoucnem, synem tvůrce všech věcí, z nichž tělo – pozemský chrám lidské duše – je pouze chvilkovým odrazem. Božská duše v nás sídlí z božího úradku a dáme-li svůj souhlas, povede nás, protože duše, naše vyšší já, je jiskrou Všemocného a je tedy nepřekonatelná a nesmrtelná.
Druhá pravda: Jsme osobnosti, které přišly na tento svět, aby zde získaly veškeré dosažitelné poznatky a rozvinuly kvality a ctnosti, jichž se jim prozatím nedostává a aby ze své povahy odstranily všechno nevhodné a vylepšily ji až na samý práh dokonalosti. Duše ví, jaké podmínky a prostředí to umožní a proto nás vždy umístí  tam, kde lze tento účel nejlépe naplnit.
Třetí pravda: Je nutné si uvědomit, že krátké putování po této zemi, které se nazývá žitím, je pouhou chvilkou v mohutném cyklu lidského vývoje. Intuice nám napovídá že naše zrození je na hony vzdáleno našemu pozemskému počátku a smrt, že leží daleko od našeho pozemského konce. Duše, kterou ve skutečnosti jsme, je nesmrtelná a tělo, jehož dočasnosti jsme si vědomi, je jako kůň, na němž jedeme svou cestou, anebo jako nástroj, který užíváme, abychom s ním odvedli kus potřebné práce.
Čtvrtá pravda: Pokud jsou duše a osobnost dobře sladěny, žijeme v radosti, vnitřním míru, štěstí a zdraví. Konflikt nastává, když sejdeme z cesty, na kterou nás duše zavedla, když podlehneme světským touhám anebo svodům jiných lidí. Vzešlý rozpor je pak kořenem všeho neštěstí a všech nemocí.
Pátá pravda: Jednota všech věcí a skutečnost, že stvořitel všeho čeho jsme si vědomi, je láska. Můžeme si představit Stvořitele jako mohutné slunce, vyzařující do všech stran nekonečné množství paprsků láskyplné dobroty. My jsme jako částice na konci těchto paprsků, vyslaných, aby venku nabraly zkušenosti a pak se zase vrátily. I když se nám každý paprsek může zdát odlišný a oddělený, ve skutečnosti je součástí obrovského centrálního slunce všeho bytí, z něhož nelze oddělit vůbec nic. Každý z paprsků může mít svou individualitu, ale v konečném důsledku tvoří součást obrovské středové energie. Každý skutek, ať už proti sobě, nebo proti druhým, ovlivňuje celek všech věcí, neboť ublížení kterékoli částici lidstva se musí odrazit na jeho celku a tím i na všech ostatních částicích, z nichž každé je určeno, aby došla dokonalosti.

Nesoulad
Můžeme tedy nalézt dvě základní příčiny nemocí. První se nesoulad mezí duší a osobností (použijeme-li řeckou koncepci člověka, pak mezi nous a psyché).  Druhou je špatnost či hrubost vůči ostatním. Obě jsou porušením principu všejednoty a ve svých důsledcích vedou ke vzniku nemoci. Nemusí se jednat ani o chybu z tohoto života, nemusíme si být vědomi toho co děláme špatně, naše nesmrtelná duše to však ví a vede nás cestou, která je pro nás nezbytná a užitečná. Pochopení našich chyb a omylů a snaha o jejich nápravu nám přinese spokojený život i pevné zdraví.
„Člověk by se měl vyhnout dvěma základním pochybením: neměl by ignorovat příkazy duše a neměl by se stavět proti jednotě věcí. To druhé nás vybízí i ke zdrženlivosti v soudech o našich bližních, protože co je správné pro jednoho, nemusí platit pro druhého.“
Na počátku nemoci je vždy jistý morální nedostatek, který pramení v našem egoismu.Tak jako má jednání proti Jednotě mnoho podob, vzniklé choroby můžeme také dělit na několik skupin, které odpovídají různým druhům nesprávného jednání.
Kdyby každý náš čin a naše myšlenka byla vedena čistou Láskou, nikdy nikomu neuškodíme. V tomto stavu, už ale není potřeba pozemské existence. My se však teprve učíme a sbíráme zkušenosti , pokud tělesně a duševně trpíme, vede nás toto utrpení k dokonalosti.
„Kdybychom tento fakt dokázali správně pochopit, nejen bychom přidali do kroku, ale ušetřili bychom si mnoho zoufalství a bolesti.“

Skutečné nemoci
Charakterové vady jsou skutečnými nemocemi, které stojí za utrpením a bolestí. Každá způsobuje specifické tělesné onemocnění, které nás může přivést zpět k pochopení příčiny. „Jsme-li ochotni připustit, že náhlý výbuch zloby nebo šok z neblahé zprávy může mít neblahý dopad na lidské zdraví, o co hlubší a vážnější důsledky musí způsobit trvalý konflikt mezi duší a tělem.“
Pýcha – vzniká nepochopení naší nepatrnosti ve vztahu k Universu. Pýcha nechápe, že úspěch není samozřejmostí, ale darem božství v našem nitru. Je to nedostatek pokory, velké kacířství , které známe z Hlasu ticha. Pýcha, která je arogancí a neústupností mysli, způsobuje nemoci, spojené s neohebností  a tělesnou strnulostí.
Krutost – je nejhlubší odmítnutí jednoty všech věcí. Nepřátelství vůči jednotlivci je nepřátelstvím vůči celku, jak jsme vysvětlili výše. Projevem krutosti je bolest, která má učit nebýt tvrdý duševně ani fyzicky.
Nenávist – je opak lásky, staví se proti zákonu stvoření a velkému božímu plánu, aby všechno na světě řídila Láska. Důsledkem nenávisti je samota, nekontrolovatelné výbuchy hněvu, mentální kolaps a hysterie.
Sobectví – je odmítnutí všejednoty a přirozené povinnosti, kterou máme vůči svému okolí. Způsobuje neurózy a neurastenie (nervová slabost, vyčerpání)
Nevědomost – znamená neschopnost vidět pravou skutečnost. Trvalé odmítání zjevné pravdy a nabízených příležitostí vede ke krátkozrakosti, poruchám zraku a sluchu.
Slabost, nerozhodnost a povrchnost – jsou způsobeny odmítáním vedení našeho vyššího já, je to zrada té božské části, kterou máme v sobě. Slabost mysli vede k tělesnému oslabení, souvisí s postižením pohybové soustavy a celkové tělesné koordinace.
Chtivost – vede k touze po moci. V důsledku je pacient zajatcem vlastního těla.
Najdeme řadu dalších podobností, které dnes již podrobně rozebírá psychosomatická medicína. Srdce je postiženo, pokud není správně rozvíjena láska k lidstvu. Postižení rukou ukazuje na nesprávné konání. Veškerá tvrdost a strnulost v chování a odráží i v tvrdosti a neohebnosti cév, vede k vysokému tlaku a řadě dalších komplikací.

Léčení
Dobře víme, že nemoci nepřicházejí náhodou, jako všechny ostatní energie, podléhají zákonu příčin a důsledků. Za každou nemocí se skrývá určitý negativní povahový rys. Abychom léčbu úspěšně dokončili, je zapotřebí vybrat správný lék, ale také vyvinout co největší úsilí k odstranění našich charakterových chyb. „Konečné a úplně vyléčení přichází zevnitř, z duše, jíž byla dána schopnost vyzařovat prostřednictvím osobnosti soulad od okamžiku, kdy jí to umožníme.“
Za hlavní kořen všech nemocí je považováno sobectví, egoismus, existuje tedy také univerzální způsob úlevy:  proměna sebelásky v oddanost. Nezáleží na jakém místě v životě se nacházíme, jaké máme povolání, jestli jsme chudí nebo bohatí, každý může být prospěšný pro své okolí.
„Většina z nás má velmi dlouhou cestu k dosažení dokonalosti, i když každý je schopen postupovat překvapivě rychle, pokud o to vážně usiluje s důvěrou v učení a osobní příklad velkých světových mistrů.“
Během naší cesty životem, s postupným získáváním zkušeností, s vlastním sebezdokonalováním, nesmíme zapomínat, že v každém i v tom nejnižším  tvoru, je skryta boží jiskra, která postupně roste. Musíme tedy rozvíjet soucit.
„Nezapomínejme, jak relativní je úroveň lidského ducha. Domácímu zvířeti se můžeme jevit jako praví bohové, ačkoli sami o sobě jsme velmi vzdáleni úrovni Velkého bílého bratrstva světců a mučedníků, kteří ze sebe vydali vše, aby nám posloužili svým příkladem.“
Smyslem života je tedy následovat své vyšší já a odolávat negativním vlivům okolí. A to tehdy jdeme-li svou cestou a nezasahujeme do osobnosti druhých. Nastávají situace, kdy potřebujeme pomocnou ruku, a stejně tak někdo potřebuje pomoc naši. Je správné pomoci, ale nesmíme zasahovat do přirozeného vývoje osobnosti, který je určován pouze a výhradně vlastní duší.
Použití Bachových květů, přináší pacientům s pevnou vírou správné nasměrování k odstranění neřestí, skutečnou úlevu a postupné uzdravení. Méně silným napomůže, alespoň k částečné úlevě na psychické i fyzické úrovni a k nalezení cesty po, které by se měli vydat.
Každý by se měl učit rozvíjet svou osobnost na základě potřeb své duše, nedovolit, aby kdokoli negativně zasahoval do jejího vývoje nebo jej odrazoval od povinností a vlastních rozhodnutí. Při pomáhání jiným musíme dávat dobrý pozor, aby naše pomoc přicházela opravdu z  popudu vnitřního já a nebyla jen nesprávně pojatým smyslem pro povinnost, vzniklým pod nátlakem dominantní nebo manipulující osoby. Je správné sloužit a pomáhat, ale není to totéž jako nechat se zneužívat a využívat.
Pouze naše svědomí nám odpoví, zda je naší povinností sloužit davům nebo jednotlivci. V okamžiku, kdy to poznáme, je třeba se svému úkolu plně oddat. Odložit strach ze života a svým pokušením se postavit tváří v tvář, získat zkušenosti a jasně uvidět Skutečnost. Skutečný klid duše a mysli  je s námi jen tehdy, když duševně rosteme.

Doporučení dr. Bacha jak pomoci sobě samému
Bachovy květy jsou jen pomocí,  kterou můžeme dostat k tomu jak nalézt soulad mezi myslí a tělem. Samotné použití bachových esencí  nám přinese úlevu a může nám ukázat naše vlastní omyly a chyby, ale o skutečné uzdravení  se musíme přičinit sami.
Každodenní rozjímání (meditace), kdy přemítáme o svých životních úkolech, nám přinese obrovskou pomoc v podobě čirých záblesků poznání. Otázky týkající se sebetěžších problémů se samy od sebe zodpoví a my pokaždé najdeme správný směr. V těchto chvílích bychom měli ve svém srdci najít touhu sloužit lidstvu a jednat vždy v intencích své duše.
Objevíme li nějaký svůj omyl (uzel), vědět, že jej neodstraníme bojem a potlačováním,  ale rozvojem protilehlé ctnosti, která tuto vnitřní chybu vyplaví. Jinak se v okamžiku nepozornosti, zátěže znovu objeví. Máme-li například problém s hrubostí, nestačí denně si opakovat: nebudu hrubý. Je potřeba naučit se lásce k ostatním a ta nám pak hrubost nedovolí.
Další důležitý faktor  úspěšného zvládání života spočívá v umění rozvinout vnitřní nadšení (entuziasmus). Nezbytná je schopnost chápat život nejen jako řadu nekončících povinností, které je třeba trpně snášet, ale jako úžasnou dobrodružnou cestu světem. Bez této schopnosti se objevuje nuda, kterou je nejjednodušší zaplnit v rovině materiální. To roztáčí bludný kruh negativních emocí a nemocí. Nudu nikdy nepocítíme, pokud si uvědomujeme božskou podstatu své duše a  známe své poslání na tomto světě. Rezignace, otevírá dveře různým nepříznivým vlivům, které  se nás také nedotknou, pokud náš život zrcadlí ducha radostného dobrodružství, pokud cítíme entuziasmus.
Strach, který je v dnešní materialistické době běžný je dalším balvanem, který nás tíží. Strach o majetek, o práci, o zdraví, poutá naší pozornost a vědomí. Pomáhá tak vzniku negativních emocí, které logicky vyústí v problém, kterého se obáváme. Vytváříme tak totiž mentální formy, které se k nám vrátí. Pro strach není ve světě božské duše místo, je totiž nesmrtelná, nezničitelná a neporazitelná.
Několik slov k fyzickému tělu, které je jen pozemským příbytkem nesmrtelné duše. Měli bychom se k němu chovat s respektem a věnovat mu péči, aby dlouho vydrželo zdravé pro dílo, které v něm máme vykonat. Nejdůležitější je čistota ve smyslu hygieny. Vnitřní čistota závisí na stravě. Doporučená je strava čerstvá, čistá, přírodní s minimem masa. Dostatek tekutin a přiměřený spánek jsou samozřejmostí, stejně jako odpovídající ošacení.
„Především bychom však měli žít v dobrém rozpoložení a odhánět všechny deprese a pochybnosti. Je třeba si připomínat, že tohle do naší bytostí nepatří, protože přirozeností lidské duše je radost a štěstí.“

Závěr
Viděli jsme, že nad nemocí člověk dokáže zvítězit jen tehdy, když v sobě, za prvé, objeví božskou přirozenost a jí odpovídající sílu překonat všechno špatné. Za druhé, když pochopí, že základní příčinou nemoci je nesoulad mezi lidskou osobností a duší. Za třetí, když je ochoten a schopen nacházet v sobě chyby, které způsobily vnitřní konflikt. Za čtvrté, odstraní-li každý takový omyl rozvíjením protilehlých ctností.
Záměrně jsem tuto práci nevěnovala ani metodě samotné ani osobě doktora Edwarda Bacha, ale především filozofické podstatě jeho díla, která naznačuje, že nebyl obyčejným lékařem, ale nejen lékařem – filozofem a také lékařem – Učedníkem a Učitelem. Ve svém textu několikrát hovoří o Velkém bílém bratrstvu a o svých květových esencích jako o daru pro lidstvo, které je lékem budoucnosti.z Jeho kniha Uzdrav se! , ze které jsem především čerpala, končí slovy: „Milí bratři a sestry, vejděte do zářného poznání svého niterného božství a bez oddechu se podílejte na uskutečnění velkolepého plánu ztělesnit a rozšířit po celém světě štěstí, v součinnosti s příslušníky Velkého bílého bratrstva,  jehož největší radostí je rozdávat pomoc svým mladším souputníkům.“
Chci zakončit tuto práci podobně. Milí bratři a sestry, ráda vám namíchám Bachovy květy a doufám, že pomohou. Všechno ostatní už máme od svých Učitelů a s největší pravděpodobností čerpáme všichni ze stejného zdroje.
Děkuji svým Učitelům filozofie, že mě naučili prožívat život jako nádherné dobrodružství, cítit ve svém srdci oheň entuziasmu, najít své místo ve světě a najít Ideál. A děkuji Osudu, že mi dovolil potkat na své cestě medicínu a Bachovy květy, které jsou skutečným lékem pro duši.

MUDr. Jana Hastíková

Read more...

Banán: Neuvěřitelné ovoce

Banán obsahuje tři přírodní cukry - cukrózu, fruktózu a glukózu kombinovanou s vlákninou a proto dává okamžitou podpůrnou dávku energie. Výzkum potvrdil, že pouhé dva banány poskytují dostatečnou dávku energie potřebnou na vydání 90-ti minutového cvičení. Není divu, že banán je ovoce číslo jedna u všech světových atletů. Banán také dokáže pomoci překonat množství chorob a nežádoucích stavů.

Deprese:
Podle výzkumů mezi lidmi trpícími depresí velká část z nich se cítí výrazně lépe po požití banánu. To je proto, že banán obsahuje tryptophan, druh proteinu,  který tělo přemění na serotonin, a ten uvolňuje relaxační prvek a zlepšuje náladu a celkově nás činí šťastnější.
Premenstruační syndromy: 
Vitamín B6, který se v banánu nachází, vám zreguluje hladinu glukózy v krvi, což kladně účinkuje na vaši náladu..
Anémie:
Vysoký obsah železa v banánech dokáže stimulovat hemoglobin v krvi a pomáhá v případě anémie.
Krevní tlak: Toto jedinečné tropické ovoce má extrémně vysoký obsah potasia a přitom nízký obsah soli, a to dělá banán perfektním nástrojem v boji proti vysokému krevnímu tlaku. 

Mozková síla:
Výzkum dokázal, že toto ovoce nás dokáže dělat mnohem soustředěnějšími.
Trávení:
Vysoký obsah vlákniny ve stravě tvořený banány pomáhá upravit činnost trávicího traktu do normálu a pomáhá překonat problémy bez použití laxativ.
Kocovina:
Jeden z nejrychleji zabírajících způsobů odstranění kocoviny je udělat si banánovo-mléčný šejk oslazený medem. Banán utiší žaludek a s pomocí medu vybuduje nazpět zničenou hladinu cukru v těle, zatímco mléko utiší a znovu zavodní váš systém.

Pálení na srdci:
Banány mají účinek jako přírodní antacid v těle, takže pokud máte problémy s pálením na srdci, snězte banán na úlevu. 




Ranní bolesti:
Pár kousků banánu mezi jídly pomáhá udržet hladinu cukru v rovnováze a odstraňuje ranní bolesti.
Nervy:
Banány mají vysoký obsah B vitamínů, které tiší nervový systém.

Nadváha:
Práce pod tlakem? Studie psychologie dokázala, že práce pod tlakem často vede k přecpávání se uklidňujícími  doplňky jako je čokoláda nebo čipsy. Abychom dokázali potřebu požívání jídla vzniklou panikou vyloučit, potřebujeme kontrolovat naši hladinu cukru v těle. Kus banánu s vysokým podílem uhlohydrátů požitý každé dvě hodiny vám pomůže udržet tuto hladinu.

Žaludeční vředy:
Banán je používaný jako dietní jídlo při zažívacích problémech pro svou hladkou texturu a jemnost. Je to jediné ovoce, které může být používané bez bolestí i v chronických případech. Banán dokáže neutralizovat nadměrnou kyselinu a snižuje podráždění tím, že jemně obalí stěny žaludku.
Kontrola teploty:
Banán je uznávaný jako chladící ovoce, které dokáže snížit obě, jak tělesnou tak i emociální teplotu nastávajících maminek. Například v Thajsku těhotné ženy pojídají banány, aby zajistily, že jejich dítě se narodí s normální teplotou.
Kouření a používání tabáku:
Banány dokáží pomoci lidem, kteří se pokouší přestat kouřit. Vitamíny B6, B12 obsažené v banánech - potasium a magnézium - pomáhají tělu dostat se z nikotýnového absťáku.
Stres:
V banánu životně důležitý minerál, pomáhající normalizovat srdeční rytmus, pomáhá dodávat kyslík do mozku a reguluje naši tělesnou hladinu vody. Když jsme ve stresu, náš metabolický poměr se zvyšuje, a tak snižuje naši hladinu potasia. To může být vyvážené nazpět s pomocí vysoko potasiového "nabanánění" .
Infarkt: 
Banány jako součást pravidelné stravy mohou snížit riziko infarktu až o 40%.

Bradavice:
Tato jednoduchá přírodní alternativa potvrzuje, že když se chceš zbavit bradavice, vezměte kus banánové slupky a přilož na bradavici žlutou stranou ven. Zlehka připevni slupku náplastí.

Komáří bodnutí:
Předtím než sáhnete pro krém na ošetření bolestivého vpichu po komárech, zkuste potřít bolestivé místo vnitřkem z banánové slupky. Velké množství lidí zjistilo, že banán je neuvěřitelně účinný ve snížení pálení a podrážděnosti pokožky.

Banán je skutečně přírodní prostředek na mnoho nemocí. Když  porovnáš banán s jablkem, má v sobě čtyřnásobně více proteinů, dvojnásobně více uhlohydrátů, třikrát víc fosforu, pětkrát více vitamínu A a železa, a dvojnásobek jiných vitamínů a minerálů.  Bohatost na potasium ho činí ovocem s nejvyšší hodnotou.

A přidejme ještě něco: chcete mít vaše boty rychle lesklé?  

Vezměte slupku od banánu a vnitřní stranou přetřete svoje boty. Nakonec zlehka přeleštěte suchou látkou. Neuvěřitelné ovoce!

Read more...

POSVÁTNÁ ROSTLINA: PETRŽEL

Petržel, která pochází ze středozemí se rozšířila do všech států jižní Evropy. Za pravlast petržele je považovaná Sardinie. V mnoha zemích jižní Evropy roste petržel jako divoká či polodivoká rostlina, za což se vděčí ptákům, kteří roznášejí její semena. Starodávní Řekové petržel znali, ale nepoužívali ji pro jídlo. Považovali ji za posvátnou rostlinu. Z petržele vyráběli věnce, kterými se zdobili na posvátných hostinách. Také jí ověnčovali hrdiny a zdobili vítěze Isthmických her. Petržel se pokládala na hrobky pro slávu a pokoj zesnulých. Starověcí Římané však petržel jedli. Gladiátoři před zápasem jí jedli v přesvědčení, že jim dodá sílu, pohotovost a poskytne důvtip. Do konce středověku byla petržel především léčivou a ozdobnou rostlinou. Dnes je petržel nenahraditelným kořením, bez kterého si nelze představit žádnou světovou kuchyni.

Minerální a vitamínová bomba

U petržele je stejně užitečný kořen i list. Je v ní množství draslíku, vápníku, fosforu, železa, hořčíku, manganu, mědi a dalších minerálních látek důležitých pro lidský organismus. Petržel je silné diuretikum a podporuje močení a vylučování. Podporuje léčbu anémie, protože je bohatá na železo. Je důležitým zdrojem vitamínu C, na což poukazuje srovnání s citronem: v petrželi je 2,5x více vitaminu C než v citronu, u některých druhů až 5x! Kořen petržele má však 4x méně vitaminu C než list. Kromě vitaminu C obsahuje petrželová nať karoten (provitamin A) a B1, B2 i B6.

Petržel po zdraví

Je známo, že už starověcí Egypťané používali divokou petržel jako prostředek k léčbě chorob ledvin a močových cest. Též je známo, že pomáhá v léčbě zánětu prostaty, při potížích s močením a v případě otékání nohou, revmatismu, dny a tloušťky. Fytoterapeuti upozorňují, že se nesmí používat při zánětu ledvin, a to především semena, protože působí mnohem silněji, než kořen a nať. Petržel je prospěšná práci jater a proto se doporučuje u žloutenky a dalších jaterních obtížích. Též prospívá diabetikům. Její užitečnost dokáží posoudit ženy, které mají problémy s bolestivými či nepravidelnými měsíčky. Nedoporučuje se během kojení, protože může omezit či zcela zastavit vylučování mléka.

 Čaj petrželové natě

5 dkg čerstvé petrželové natě zalijte 1 l vařící vody. Nechte odstát zakryté 10 minut. Pijte 3–4 šálky (po 2,5 dl) během dne. Pomáhá při zimnici, podporuje vylučování moči a reguluje menstruační cyklus.

Proti celulitidě

Šest hrstí nakrájené petrželové natě vařit dvě minuty ve dvou litrech vody. Scedit a když je odvar vlažný masírovat (15 až 30 minut) části těla postižené celulitidou. Nejlépe před spaním bavlněnou utěrkou namočenou do odvaru, a po té jí přes noc na tom místě nechat, zabalenou do igelitové folie a suché bavlněné utěrky.

Smažte vrásky

2 dkg nakrájené petrželové natě nechat 24 hodiny ve studené vodě a potom scedit. Vatu namočit do tekutiny a lehce přetřít část kolem oko oči, úst a krk. Nechat uschnout bez utírání. Opakuje několikrát během půlhodiny. Čím dříve začnete zjemňovat vrásky petrželovou vodou, účinek bude lepší. U zanedbaných vrásek vám nepomůže ani tuna petržele či litry tekutiny, ve které se namáčela.

Petržel – pro zpěváky a zpěvačky

Ve 2 dl vody vařte 2 minuty 1 polévkovou lžíci nakrájené petrželové natě. Když je odvar vlažný sceďte ho, přidejte trochu citrónové šťávy a čajovou lžičku medu. Doporučuje se zpěvačkám a zpěvákům, řečníkům, učitelům, protože zlepšuje hlas tím, že působí na hlasivky. Pije se po douškách hodinu před vystoupením.

Pro oteklá víčka

2 dkg jemně nakrájené petrželové natě zalijte 1 dl vařící vody, nechte odstát zakryté 15 minut a sceďte. Ráno a večer pokládejte obklady (bavlněné plátno namočené do odvaru) a dostaví se nečekané výsledky. 

Read more...

POMERANČ: OVOCE TAK ŽÁDÁNÉ V ZIMNÍCH MĚSÍCÍCH

POMERANČOVÁ ŠŤÁVA - NÁPOJ PRO CHYTRÉ
„Ráno ji vypij sám, v poledne se rozděl s přáteli a večer ji daruj nepříteli.“

Pomeranče pocházejí z jižní Asie: z Číny a severní Indie. Arabští lékaři již v 10. st. předepisovali šťávu z pomeranče jako lék. Až v 16. století byl zasazen první strom sladkých pomerančů (Citrus aurantium v. dulcis) v Lisabonu, v Portugalsku. Ve starých čínských spisech se pomeranč zmiňuje už před 4000 lety. Rozlišujeme pomeranče hořké, sladké a bergamot.
Starodávné pořekadlo mudrců o pomerančově šťávě říká: „Pokud se šťávy napijeme ráno, má cenu zlata, v poledne stříbra, večer bronzu.“ Anebo ve Francii se říká: „Ráno ji vypij sám, v poledne se rozděl s přáteli a večer ji daruj nepříteli.“ V současnosti též byly prokázány léčivé účinky pomerančů.

POUŽITELNÝ LIST, KVĚT I PLOD
Je mnoho rad a receptů o použití slupky a listů pomeranče. Bohužel se dnes těžko shánějí čisté a nestříkané pomeranče, a tak tu výsadu mají ti, kteří si je sami pěstují ve své zahradě.
Listy pomeranče, zvláště hořkého, se od nepaměti používaly na léčení nervozity, deprese, úzkosti, hysterie, epilepsie, nespavosti, souhrnem pro psychická a nervová onemocnění. Též pomáhají pro snížení tělesné teploty a při pocení. Čaj z listů léčí nervózu žaludku, ničí střevní parazity a je účinným spazmatikem. Květy pomeranče léčí nervozitu a nespavost, neklid a křeče u dětí. Slupka pomeranče se používá jako dráždivý prostředek, který posiluje a stimuluje, a proto se aplikuje při léčbě žaludku, střev a celého organizmu. Éterický olej ze slupek pomerančů je výbornou dezinfekcí a antiseptikem a proto se používá při znečištění a zranění kůže a u vředů.

LÉČEBNÉ ÚČINKY
Šťáva z pomeranče působí blahodárně na řadu tělesných funkcí, protože nás zbavuje přebytku žaludečných kyselin, podněcuje práci žaludku a střev, čistí střeva, játra, krev a celý organismus, působí jako laxativ, podněcuje práci a vyprazdňování střev, posiluje srdce, játra, nervy, svaly a žaludek. U všech uvedených potíží je třeba pít dvě až čtyři sklenice čisté pomerančové šťávy denně. Pro posílení žaludku se hodí tinktura z kůry: 50 g suchých slupek pomerančů rozdrtit a zalít 2,5 dl 70% alkoholem, nechat odstát tři týdny a scedit. Pít 3x denně 20 kapek s vodou, šťávou nebo čajem. Schopnost povzbudit tělo i duši, která pramení z bohatství vitamínů, minerálů a dalších léčivých prvků, činí pomerančovou šťávu nápojem pro ty, kteří onemocněli různými avitaminózami, kurdějemi, cukrovkou, neurózou, depresí, ledvinovými a močovými kameny, bolestmi žaludku, jícnu a břicha, jakož i nápojem na snížení cholesterolu.

Read more...

ILLYROVÉ: Přírodní medicína, nemoci a smrt

Nejstarší dějiny Illyrů jsou zahaleny stíny předpokladů, z nichž všechny mohou být pravdivé, ale také žádný nemusí odrážet skutečnost. Jejich psané prameny neexistují, a tak se původ tohoto národa stal předmětem mnoha statí obsahujících nejrůznější názory a teorie. Podle té nejproslulejší započali Protoillyrové kolem roku 1200 př. n. l. své putování z Lužice v Německu směrem do Galie, Španělska, Anglie, Itálie, Skandinávie, Polska a na Balkán, což vyvolalo řetězovou reakci stěhování dalších národů. Jejich vpád na Balkán byl příčinou „dórského“ či „egejského stěhování“ směrem do Řecka.
Jako reakce na tuto teorii vznikla další, které se říká „autochtonní“ a která umísťuje rozvoj illyrské kultury do západní části Balkánu, čímž popírá teorii první.

PŘÍRODNÍ MEDICÍNA
Léčitelství ovládali na výbornou, a nejenže znali množství léčivých bylin, jimiž bojovali proti nejrůznějším nemocem, ale také je vyváželi do celé Římské říše. Nejznámější rostlinou byl kosatec v antice nazývaný Iris Illyrica, který měl velkou škálu léčivých vlastností vychvalovaných tehdejšími spisovateli. Uveďme pouze některé: hojí vředy, uspává, zbavuje bolesti hlavy, prášek z kosatce smíchaný s medem vyvolává potrat. Plinius Secundus doporučuje tuto bylinu usušit a prach pověsit malým dětem kolem krku, když jim rostou zuby, doporučuje ji i na mnohé další nemoci a též o ní poznamenává, že má hygienickou roli, neboť vznešené římské dámy nosily kolem krku tablety z ní vyrobené v podobě náhrdelníku, aby je zbavovala nepříjemného zápachu z pocení. Téměř všichni antičtí autoři, kteří psali o medicíně a farmakologii (Columella, Galénos...), se zmiňují o zázračných kvalitách irisu, který roste v Illyrii.
Další žádanou rostlinou z illyrského území v antickém světě byl Hořec žlutý (Gentiana lutea), který své jméno dostal po illyrském králi Gentiovi, jenž první odhalil její léčivé účinky na vředy, nechutenství a jiné nemoci zažívacího traktu.
Přírodní medicína tedy u Illyrů byla velmi rozvinutá, avšak když už léčivé rostliny nepomáhaly, vstoupila na scénu tzv. magická medicína rovnocenná té první, ve které zvláště vynikali kouzelníci z Panónie, z nichž jeden vyléčil císaře Hadriána ze zimnice.
Když nepomohlo ani to, nastal čas pustit se do složitých a nebezpečných operací, z nichž nejproslulejšími se staly dva chirurgické zákroky provedené velmi úspěšně a odborně: jeden na spodní mandibule, při němž lékař odstranil její část spolu s nemocným zubem, a druhý, při němž byla odstraněna cista pod zubem.
Myslím, že už nás nemusí překvapovat fakt, že bůh Aesculap měl v illyrském panteonu vysokému postavení a že někteří lingvisté soudí, že se do Řecka a Říma dostal právě pod vlivem těchto kmenů. Přesto záhadou zůstává bůh jménem Medaurus. V severní Africe, ve městě Lambaesis, které bylo římskou vojenskou osadou, v době Marka Aurelia voják, původem Illyr, v Aeskulapově chrámu zanechal dva nápisy zasvěcené tomuto božstvu. Jsou to dvě básně, které o Medaurovi mluví, jako o patronovi illyrského města Rhizon (dnešní Černá Hora), z něhož voják pocházel. Popisují Medaura jako jezdce na koni s kopím v ruce. Jeho jméno se odvozuje od kořene med – léčit, což spolu s faktem, že na něj bylo pamatováno v podobě obětního daru v chrámě Aesculapa, utvrzuje historiky v názoru, že byl jednou z obdob boha léčitelství.

NEMOCI A SMRT
I když Illyrové byli zdatní léčitelé a přestože Varro uvádí, jak illyrské ženy snadno rodily (během porodu si odskočily od práce na poli, sami porodily a vrátily se s dítětem v náručí, aby pokračovaly v práci), byla vysoká úmrtnost malých dětí. Ve většině illyrských provincií byl průměrný věk mužů kolem 39 let a žen kolem 36. Výjimkou jsou některé oblasti západního Balkánu a Panonie, kde byl průměrný věk vyšší (mužů kolem 43 a žen kolem 44). Překvapují však i záznamy z města Salona o některých jedincích, kteří se dožili 100 až 125 let.
Appiános z Alexandrie (Appiani Alexandrini) ve své knize De rebus Illyricis uvádí, že Apollón na národ Autatiatae poslal mor, protože se spolu s Kelty vydali na Delfy. Nejvíce údajů je právě o moru a podobných nemocech, což znamená, že mezi Illyry musely být časté.
Illyrové věřili, že pohledem lze uhranout nejen lidi, ale také zvířata a věci. Plinius je přesvědčen, že mnozí Illyrové tuto moc měli a ovládali ji. Říká, že pohledem dokázali dokonce i zabíjet a že v oku měli dvě duhovky, o čemž se též zmiňuje Aulus Gellius.
Neexistuje jednotný způsob pohřbívání zesnulých ani s ohledem na doprovodné rituály, ani s ohledem na hrobky a orientaci těla. Uvedeme proto pouze ty nejtypičtější.
Nejčastější způsob pohřbívání je u většiny illyrských kmenů pod mohylou. Na začátku měl každý pohřbený vlastní mohylu, avšak časem se pod stejnou mohylu pohřbívali i příslušníci jedné rodiny. Čím významnější postavení zesnulý za života zaujímal, tím větší byla jeho mohyla a počet věcí, které ho na jeho cestě na onen svět doprovázely. Byly to zbraně, šaty, hliněné nádobí obsahující různé potraviny, ozdobné či jiné předměty charakteristické pro jednotlivce.
Na hrob se naházela země a kamení, které tvořily mohylu. Během toho probíhal rituál rozbíjení hliněných nádob a tančily se pohřební tance. Účastníci pohřbu u mohyly jedli a pili, aby neztratili spojení se zesnulým, který ani jako mrtvý neopustí jejich kmen. Budou se o něj i nadále starat a případně mu pomáhat. Ve skalnatých oblastech byl hrob pod mohylou obložena kamennými deskami (čtyři po stranách a jedna jako víko) a v kamenitých se skládala z menších kamenů promíchaných s půdou.
Poloha pohřbívání se též lišila v jednotlivých oblastech: od těla v horizontální poloze až po tělo v poloze embrya. Pokud se tělo spalovalo, hranice byla postavena v blízkosti budoucí hrobky, a když tělo shořelo, popel a kosti se do ní umístily. Teprve později (některé prameny říkají, že v 3. stol.) se začaly používat urny.
Je známý takzvaný kult heroizace, kdy se zesnulí stávali hrdiny a zprostředkovateli mezi živými lidmi a nesmrtelnými bohy. Jejich hrobky byly velkolepé. Jedna z nejznámějších se nachází v Nezakciju u města Pula na Istrii. U ní byly objeveny kamenné tabule s prohlubněmi pro obětní dary. Ty měly zajistit navázání mystického spojení mezi živými a mrtvými. Tento illyrský kult zesílil v období válek, když bojovníci potřebovali ochranu bohů a mrtvých předků.
S tímto kultem jsou spojené i prázdné hrobky bez těla či popela nebožtíka – kenotaf (lat. cenotaphium), které se stavěly na památku všech hrdinů, kteří zemřeli v cizině, nebo se jejich těla nenašla. Vkládaly se do nich zbraně a jiné předměty. Nejproslulejší se podle Appiána nachází u města Epidamnos (Dyrrhachium) v Illyrii. Tento kenotaf byl postaven pro Ióna, syna krále Dyrraha, kterého nechtěně zabil Héraklés a hodil jeho tělo do moře, které poté dostalo název Iónské. O těchto zesnulých, kteří se stali hrdiny, se zpívaly písně doprovázené zvukem syringu a jistého druhu píšťaly nebo se též tančily pohřební tance. Byli zobrazováni, jak jedou na koni do záhrobí, což nepřekvapuje, neboť je známo, že kůň byl v indoevropských náboženstvích pojímán jako chtonické zvíře.
Strážcem hrobky je had. Střeží nebožtíkův posmrtný dům – hrobku, stejně jako střežil jeho dům za života. Je zobrazen na kamenných urnách, které mají tvar tehdejších příbytků na Balkáně. Chce ochránit vstup do urny jako za života chránil vstupní dveře do domu, aby tam nevstoupilo neštěstí či nemoci. Had též symbolizuje zdraví a čistotu a je též atributem boha lékařství Aeskulapa, kterého uctívali. Jeho podoba kromě uren zdobí ceremoniální nádoby a šperky. Illyrové hady nezabíjeli a obvykle před svým domem nějakého měli, aby je ochraňoval před nepřáteli, střežil domácí krb a zajišťoval plodnost.

Read more...

RECEPT NA KAŠEL

Červenou řepu oloupeme a nastrouháme.
Rukama vymačkáme šťávu a denně pijeme.
Ze zbytku uděláme salát buď se smetanou, s majolkou, s jablky, s mrkví nebo s olejem podle toho, co kdo má raději, a poté sníme.

Read more...

ČAJ Z ČERSTVÉ PETRŽELOVÉ NATĚ

Příprava čaje:

5 dkg čerstvé petrželové natě zalít 1 litrem vroucí (převařené) vody.
Přikrýt a nechat odstát 10 minut.

Aplikace:

Vypít 3 – 4 šálky (po 2,5 dl) během dne.

Na co je:

Čaj pomáhá při zimnici, zlepšuje vylučování moči a reguluje menstruační cyklus.

Read more...